Tomáš Vrábel
16. února 2017 • 12:34

Kondiční kouč Břetenář: Cílem není, aby hráč odešel po ČTYŘECH

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nemá vysokoškolský titul, nikdy nehrál vrcholový hokej a jde si svojí cestou. Kondiční trenér Michal Břetenář budí pozornost. Jsou hráči, kteří k němu chodí pravidelně a přivádí další, na druhou stranu je v oboru i terčem kritiky a narážek. Jiří Hudler, Jakub Klepiš či Petr Vrána. To jsou například Břetenářovi svěřenci. „Nejde mi o diplom, ale vzdělávám se pořád,“ říká.



Před čtyřmi lety se mu zhroutil svět. Tehdy lékaři Michalu Břetenářovi diagnostikovali srdeční vadu, kvůli které ze dne na den musel ukončit profesionální kariéru boxera. Do té doby trénoval i desetkrát týdně, najednou byl konec. Jeho příběh se ale otočil nejlepším možným směrem.

Stal se kondičním koučem. Vyhledávaným kondičním koučem. V létě mu například Jiří Hudler učinil nabídku snů, aby s ním odcestoval do USA a fyzicky ho připravil na další sezonu v NHL. „Jednalo se asi o dva měsíce, část z nich v Malibu. Bylo to ohromně lákavé, dva dny jsem z toho měl hlavu odvařenou, ale musel jsem odmítnout. Měl jsem dohodu s několika hráči, kterým jsem nechtěl říct: ‚odlétám, dělejte si, co chcete‘. Byl by to obrovský zážitek, mohl jsem si vydělat, ale nikoho jsem nechtěl lidsky zklamat,“ přiblížil Břetenář.

Očima Tomáše Vlasáka

„Na Michala Břetenáře nemůžu říct jediné špatné slovo. Začal s námi přípravu, pak skončil, ale v průběhu sezony jsme si ho vyžádali zpět. Je to kluk, který tomu rozumí, vzdělává se a přináší nové věci. On přišel se směrem, kterým by se příprava hokejistů měla ubírat. Tréninky byly krátké, zato intenzivní, spoustu cviků, s nimiž přišel, jsem do té doby nikdy nedělal, ale vše bylo děláno přesně po potřeby hokejisty. I ve čtyřiceti letech jsem se díky němu na ledě cítil opravdu výborně.“

Bývalý útočník, který se s Břetenářem potkal ve Slavii v sezoně 2014/15

Poté, co před lety skončil s boxem, nevěděl, co bude dělat. Ke kondiční přípravě se dostal přes kamaráda hokejistu Davida Šticha, jenž ho jako první oslovil. Postupně se přidali další.

V létě 2014 nastoupil do Slavie. Po chvíli skončil. „Myslím, že kvůli názorovému rozkolu. Trenér Ladislav Lubina chtěl, aby hráči běhali dlouhé tratě, já dělal úplně jinak,“ vytušil Břetenář.

Jenže tým se potácel na dně. Blížila se baráž a hráči si na klubu sami vyžádali, že ho chtějí zpátky k týmu. „To bylo obrovské ocenění mé práce,“ přiznal třiatřicetiletý „kondičák“.

Loni v létě začal přípravu v Mladé Boleslavi, protože několik jeho hráčů k němu docházelo. Po pár týdnech skončil, opět cítí, že v tom byly i názorové neshody na to, jak fyzicky vyladit hokejistu. „Oslovil mě pan Výborný, a tak jsem se k týmu připojil, ale po jeho odjezdu na dovolenou se cosi změnilo,“ popsal konec u Bruslařů.

„Jak jsou hráči vychovávaní systémem, že musí jet na krev, do maxima a odcházet po čtyřech, tak u mě to tak není. I díky technologiím dostanou jen to, co ten den snesou. Trénink dle pocitu nedokáže určit hokejistovy limity a dát mu to, co potřebuje,“ přiblížil svůj přístup.

Jsou i takové kluby, které prý hráčům zakazují návštěvy u Břetenáře. „Přijde mi, že někteří týmoví kondičáci si myslí, že jim beru práci, nebo že jsem pro ně konkurence. Přitom dodnes mě žádný z těch trenérů nekontaktoval, abychom se pobavili o tom, co dělám a proč to dělám.“

Kdo také u Břetenáře trénuje?

Jiří Hudler, Jakub Klepiš, Dominik Furch, Petr Vrána, Tomáš Hyka, Pavel Musil, David Štich, Lukáš Žejdl, Jakub Krejčík, Vladimír Roth, Tomáš Divíšek, Vojtěch Tomeček, Marek Tomica, Jan Novák, Tomáš Vošvrda, Martin Růžička

To jsou důkazy i příčiny, proč Břetenář ne úplně všem sedí. „Pro mě je jedinou zpětnou vazbou spokojenost hráčů, kteří přivádí i další, a pan Dostal,“ reaguje na kritiky Břetenář.

Zmíněný doktor Jiří Dostal je z Institutu sportovního lékařství, to on je studnicí vědomostí, ze které Břetenář čerpá. Neustále. A přináší technologické novinky, které například měří okysličení svalů, posilují dýchací svaly a podobně. V Dostalovi tak má odbornou oporu.

Takový je Michal Břetenář. Kouč bez (oficiálního) vzdělání, který se přesto ponořuje do medicíny. A hlavně jde proti proudu, protože kdyby šel s ním, tak stěží uspěje.

Když po svalech běhá mráz

Vstup do tělocvičny, kde Michal Břetenář funguje, na vás udělá dojem. Mezipatro zdobí graffity, prostor před samotnou recepcí vypadá jako kancelář pro tajné služby. Zdá se, že vejít mohou jen silné povahy v nařezaných postavách. Vedle schodů se však nachází zhmotněné dobro. Krabice plné víček od plastových lahví, na nichž je nápis „pro Lukáška“.

Břetenář chtěl před časem pomoct devítiletému Lukáši Kamenčíkovi, jenž trpí dětskou obrnou. Lukášek je hokejovým fanouškem. Hráči se k Břetenářovi připojili. Jakub Klepiš, Petr Vrána a spol. Vybrali dary a finanční obnos ve výši 18 tisíc korun. Peníze potřebuje na nový vozíček.

„Na všechny to udělalo obrovský dojem. Když jsme Lukáška poprvé uviděli, jak se blíží chodbou k nám, místnost ztichla. Po těle nám běhal mráz. Ve vteřině jsme si uvědomili, že naše běžné starosti jsou malicherné,“ popsal Břetenář.

Malý Lukáš měl obrovskou radost. A ostatní taky, že mohlo pomoct.

Trénink od oka je vaření z vody

Kondiční trénink, technologické pomůcky, grafy… I tak lze piplat hokejistovu kondici, alespoň v podání Michala Břetenáře. Díky „kouzelným“ krabičkám s názvem Moxy, které měří okysličení svalu, dokáže v reálném čase určit, kde hráč ještě může, a kdy ne.

V čem jsou ony krabičky unikátní?
„Je to něco úplně nového, jako první z Česka s nimi začal pracovat pan doktor Dostál z Institutu sportovního lékařství. Je to pomůcka, díky které mohou hráči trénovat mnohem přesněji, opravdu individuálně. S nimi ten kluk dostane vždycky, co ten den snese, nikdy víc ani míň. Jsme dva lidé, kdo tady s tím pracuje, já a Martin Iterský, což je kondiční kouč na Spartě.“

Co přesně měří?
„Tkáňový kyslík jako zpětnou vazbu pro trénink, hemoglobin a ve spojitosti s hrudním pásem se měří i tepová frekvence. Na základě těch tří křivek vyhodnocuji, jestli je hráč schopný zátěže, kterou jsem si připravil, nebo není. Dopředu tak nikdy nevím, kolik bude opakování jednotlivých cvičení, nebo jak bude dlouhý samotný trénink.“

Změnilo to váš pohled na kondiční přípravu?
„Hodně. Člověk tím, jak se vyvíjí a jak čerpá informace, tak spoustu věcí zkouší a vymýšlí. Teď zpětně vidím, jak je sebelepší trénink pořád od oka a kvůli tomu nepřesný. Trenér může mít sebelepší cit, zmáknutou techniku provedení, sebekomplexnější cvičení, ale to dávkování člověk neví. Jestli to není moc, nebo málo. Dělali jsme i takový test, kdy jsme měřili dva silově podobně vybavené kluky, dělali to samé, a druhý den bylo krásně vidět, jak každý zregeneroval do druhého dne úplně jinak. Tím chci říct, že bez tý krabičky je to vaření z vody.“

Co když jde tělo za hranu?
„Prodlužuje se regenerace, tím pádem další zátěž v dalším dni nesnese takovou intenzitu, jakou by mohl. Když člověk přijde z tréninku, je hodně unavený a přetrénovaný, tak trpí po zbytek týdne.“

Jak tento přístup vnímají hráči?
„Nejtěžší je jim vysvětlit to, že odtrénují jen to, co ten den opravdu snesou. Největším problémem je pro ně hlava, protože kolikrát se stane, že trénink předčasně ukončím pro to, že vidím, že ten den to pro ně nemá větší smysl a nikam je to neposouvá. Často tak odchází „čerství“ a sami do toho musí dozrát, že je to správně. Na křivkách je krásně vidět, jestli už nemůže tělo, nebo jen nechce hlava.“

Není taky důležité, aby si hráči hrábli na dno a šli za hranu?
„Určitě to asi není od věci i skrz nějakou psychickou odolnost to čas od času aplikovat, ale rozhodně bych nestavěl přípravu na neustálém přetěžování.“

Kondičních trenérů v poslední době přibylo, tato práce získala důležitost. Jste na podobné vlně?
„Tady není prostředí, kde by kluci měli chuť si hromadně sednout, říct, si, já to dělám takhle, přidá se druhý, aby si z toho každý něco odnesl. Spíš tu všichni vnímají tu svoji práci tak, že je nejlepší, a kdo to dělá jinak, tak je to debil, a to je škoda. V hokeji se pohybuji čtyři roky, to je strašně krátká doba a informace furt čerpám, a to i díky tomu, že se pohybuju kolem sportovního lékařství. Dostávám do ruky i nové materiály, kvůli kterým jsem nějaké věci cíleně zapomenul, třeba pohled na laktát, aerobní a anaerobní práhy a fyzické testování hokejistů a podobně.“

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud