+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Květoslav Šimek
24. dubna 2017 • 13:33

„Fin“ Hrachovina hraje o titul: Byl bych parchant, kdybych nepřál Kometě

TOP VIDEA
Bolt naposledy na Zlaté tretře: Počasí jsem přivezl z Jamajky Bolt naposledy na Zlaté tretře: Počasí jsem přivezl z Jamajky
Anketa s redaktory: Důvody neúspěchu na EURO? Selhání opor, nekomunikace útoku a obrany Anketa s redaktory: Důvody neúspěchu na EURO? Selhání opor, nekomunikace útoku a obrany
VŠECHNA VIDEA ZDE

Stále zůstává trochu ukrytý před zraky českých fanoušků. I reprezentačních trenérů. Nicméně svými výkony o sobě dává gólman Dominik Hrachovina (22) najevo poměrně hlasitě. Rodák z Brna, který se už v šestnácti letech odešel „učit“ brankářskému řemeslu do Finska, zažil v minulé sezoně jízdu Tappary Tampere k mistrovskému titulu jako dvojka. Letos už je jedničkou. V základní části pomohl klubu k prvnímu místu a v play off do finále. V něm zatím prohrává s Kuopiem 1:2 na zápasy (2:3, 2:3 a 2:1). „Kuopio je hodně těžký soupeř, budeme mít co dělat, abychom titul obhájli," říká Hrachovina pro iSport.cz



V play off elitní finské Liigy už Dominik Hrachovina soupeře čtyřikrát vynuloval. Mezi šestým čtvrtfinále a druhým semifinále nedostal přes 233 minut gól, drží si parádní průměr 1,50 inkasované branky na zápas a ve čtvrtfinále se v jednom duelu blýsknul hned 62 (!) zákroky. Na dálku stíhal sledovat i finále české extraligy.

„Su Brňák, takže to Brnu přeju,“ hlásí nezaměnitelným dialektem, který nepřemazalo ani takřka sedm let strávených ve Finsku. „Před rokem jsem si na sociálních sítích sice dopisoval i s panem Lašákem z Liberce, možná jsem mu měl zase napsat, aby ještě neskládali zbraně a zabojovali, ale byl bych parchant, kdybych to nepřál Brnu. Přece jenom, Liberec to vyhrál loni a v Brně na titul čekali už dlouho.“

Sám jste titul ve Finsku slavil už před rokem. Ještě jako brankářská dvojka, užíváte si letošní jízdu z brány jako jednička víc?
„Těžko říct. Upřímně - vážím si toho stejně a moc to nerozlišuju. Pravda ale je, že to v bráně prožíváte víc než na střídačce, když jen klukům držíte palce. Jsem v trochu jiném psychickém rozpoložení, musím se chovat jinak, ale jinak si to užívám stejně.“

720p 480p 360p 240p
Brankář Hrachovina vychytal v hokejové Lize mistrů Třinec

Máte větší nervy?
„Spíš zodpovědnost. Musím být pořád ve střehu, soustředěný. Psychické vypětí je jiné. Když nechytáte, tak to v uvozovkách můžete hodit víc na párek. To je asi jediný rozdíl. Ale i jako dvojka musíte být pořád stejně připravený, kdyby se něco stalo a jdete do brány. Strašně si vážím toho, že můžu být v bráně a v takovém týmu!“

V základní části jste odchytal víc zápasů než Teemu Lassila (41 zápasů oproti 22), ale play off rozjel on. Proč? Že je starší a zkušenější?
„Nedokážu na to odpovědět. Bylo z toho velké haló, lidi to tady docela prožívali. Když se podíváte, kolik kdo odchytal zápasů v základní části, tak to bylo zvláštní. I pro mě. Já ale tak trošku čekal, že začne kolega, protože jak říkáte - je starší a zkušenější. Asi mi trenér tolik nevěřil. I tak mě to upřímně řečeno trošku překvapilo, ale trenéra jsem chápal, bylo to jeho rozhodnutí. Hlavu jsem si tím nelámal. Stejně bych s tím nic neudělal, takže jsem se jen dál snažil soustředit. Říkal jsem si, že to je jen hokej a play off je dlouhé a může se ještě stát cokoliv...“

Což se stalo hned v prvním čtvrtfinálovém zápase proti Ilves. Po pěti gólech jste Lassilu střídal a pak už jste jej do brány nepustil. Co se vám v té chvíli honilo hlavou?
„Netrvalo to dlouho (usměje se). Vedli jsme 3:1, za pět minut to bylo 3:5 a já šel do brány. Nestresoval jsem se a snažil se dostat co nejméně gólů. Přežít část, kdy jsme hráli špatně. Aby to neskončilo debaklem. S Ilves to bylo asi nejnáročnější. Obhajujeme titul, oni šli do play off jako Popelka z předkola. My byli pod obrovským tlakem, pořád jsme v sérii dotahovali. Kdybychom vypadli, chodili bychom pár dní kanálama.“ (usměje se)

V šestém čtvrtfinále se prodlužovalo, Ilves vedlo 3:2 na zápasy a rozhodlo se nakonec až ve 108. minutě. Napočítali vám 62 zákroků, hrál jste někdy náročnější zápas?
„Delší jsem nikdy nehrál určitě. Fyzicky se to dalo, dobře jsme přes léto popracovali na kondici s osobním trenérem Rosťou Košárkem. Pracujeme spolu na kondici i psychice, pomáhá mi to. Jediné co bylo, že jsem měl strašný hlad! I když jsem si o pauzách dával banány nebo okurky. Přesto jsem měl hrozný hlad a bylo to jediné, co mi vadilo.“

Čím jste se po vítězném duelu odměnil?
„Dohráli jsme o půl dvanácté a sedmý rozhodující zápas se hrál hned další den v pět. Jídlo máme po zápase v kabině, něco jsem snědl a za patnáct minut jsem ze zimáku vypadl a šel rovnou do postele. Na nějaké srandy okolo před sedmým zápasem moc času nebylo.“

Ať už finále dopadne jakkoliv, máte pocit, že se vám ve Finsku daří dělat postupné kroky? Že jdete brankářsky nahoru?
„Asi jo. Vždycky říkám, že může být hůř a může být líp. Su spokojený s tím, co mám. Kdybych byl naštvaný, to by mi moc nedalo. Byl jsem trpělivý a pomalu se mi to začíná vyplácet. Musím dál makat, aby to vydrželo.“