Původně chytat nechtěl, ale Martin Havlát ho přemluvil. Petr Čech patří do brány. Na exhibici svého kamaráda přiletěl gólman Arsenalu na otočku. Ještě ráno trénoval v Londýně, večer se tam zase vrátil. Mezitím se nasoukal do hokejové výstroje. Mezi tyčemi Havlátova týmu snů strávil úvodní třetinu, pustil během ní čtyři góly.
Na led chvílemi padala londýnská mlha. Cítil jste se jako doma?
„No, zrovna když padla mlha, začaly mi tam padat góly. Ale je za ně zodpovědný gólman, který je dostal.“
Co bylo těžší? Chytat penalty za Arsenal v Superpoháru proti Chelsea, nebo se postavit do hokejové branky?
„Tohle bylo určitě složitější. Najednou jsem nastoupil proti hvězdám českého hokeje, které vyhrály titul. V Anglii jdu občas na led, ale nijak pravidelně. Naposledy někdy v dubnu a pak během jednou během tohoto týdne, abych se nějakým způsobem připravil. Byli jsme na turné v Austrálii a po Asii a člověk během přípravy na hokej nemá čas. Původně jsem ani nechtěl nastoupit, ale Martin mě přesvědčil. Říkal, že nastoupit musím. Navíc výtěžek jde na charitu, je to pro dobrou věc. Takže jsem do brány vlezl a užil si to. Domluvili jsme se ale, že tam půjdu jen nakrátko, protože se musím připravit na zápas s Arsenalem.“
Dostal jste i dost gólů. To by vás v Anglii asi hnali...
„No tak, s tím jsem počítal. To pro mě nebylo žádné překvapení. Myslím, že v každé takové exhibici jde hlavně o to, aby se někomu něco nestalo, aby si to užili fanoušci a viděli hodně gólů. A to se povedlo.“
Byl problém se uvolnit z Arsenalu tak narychlo před startem sezony?
„Musel jsem říct, že přiletím, hned po zápase se vrátím. Já jsem nebyl rozhodnutý nastoupit, ještě den před zápasem to nebylo jisté. Až když jsem přiletěl, vyhecovali mě kluci k tomu, abych tam na tu třetinu vlezl. Člověk to musí dělat s rozumem, aby nebyl unavený. Jedna třetina pro mě byla takové zpestření, rozcvičení. A taky obrovský zážitek, protože když jsem viděl ten náš tým. Každý kluk, který někdy snil zahrát si někdy hokej, a dali by mu šanci nastoupit s takovými hráči, by to bral všemi deseti.“
Pobral jste od zkušených matadorů z NHL jako
Mrázek
a
Pavelec
nějaké rady?
„Samozřejmě, pro mě bylo všechno nové. Co se týče rozcvičky a všeho, musel jsem se zeptat, co dělat. Výstroj nebyl problém, tím, že si občas chodím zahrát v Anglii.“
Jak se ten nápad vůbec zrodil?
„Byl jsem nějakou dobu domluvený s Martinem, který to připravoval, a říkal, když to proběhne v tomhle týdnu, budeme už zpátky z turné a po přípravě, že je šance, že bych mohl na jedno odpoledne přiletět a dělat se Štěpcem (
Radek Štěpánek
) trenéra. Nakonec to dopadlo jinak a já nastoupil.“
Jak jste se na ledě cítil?
„Byl jsem hrozně nervózní. A ten nástup taky trval nějakou dobu a bylo velké horko. Přišel plný stadion, krásná atmosféra.“
