+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Pavel Bárta
26. září 2017 • 21:10

Klíma se vrací domů: Nechci český hokej kritizovat, ale pomoct mu

Autor:
TOP VIDEA
TOP 5 gólu Plzně: Omládlý Kolář, úžasný Krmenčík, bodoval i Limberský TOP 5 gólu Plzně: Omládlý Kolář, úžasný Krmenčík, bodoval i Limberský
NEJ zákroky Premier League: Fabianski ze Swansea si proti City opravdu nevydechnul NEJ zákroky Premier League: Fabianski ze Swansea si proti City opravdu nevydechnul
VŠECHNA VIDEA ZDE

Koupil si jednosměrnou letenku. Petr Klíma se do Česka po pádu komunismu mohl ze zámoří vracet pravidelně. Tentokrát to však vypadá, že se jeho návštěva změní v trvalý pobyt. „Děti jsou velké, chci zůstat s rodiči a věnovat se hokeji,“ shrnuje bývalý skvělý útočník, který nastřílel v NHL 341 gólů, rozhodl nejdelší finále Stanley Cupu a zažil velký triumf s Edmontonem. 



Krok do tmy. Tak mluví Petr Klíma o emigraci v roce 1985. Patřil k vlně mladých hráčů, kteří si chtěli splnit velký sen a našli odvahu odejít na vlastní pěst, i se všemi riziky, co to obnášelo. V NHL strávil třináct sezon. „Zatím nevidím důvod, proč se do Ameriky vracet,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport. Narodil se v severočeské Kadani, jeho otec Josef Klíma hrál v Chomutově, sám hokejově vyrostl v Litvínově. Po víc než třiceti letech je zase tam, kde má kořeny.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl natrvalo vrátit?
„Naposledy jsem bydlel v Bostonu, hrál za legendy NHL. Asi sedmdesát zápasů za sezonu. V minulém ročníku toho bylo míň, můj táta onemocněl. Přiletěl jsem někdy v lednu, v únoru. V Americe už nemám žádné závazky, děti jsou velké. Rozhodl jsem se zůstat v Česku s rodiči.“

Vaše dcera se vdala, synové Kelly a Kevin hrají juniorku za Chicoutimi. Ale zvažovali jste, že by hráli ve Frýdku-Místku. Proč z toho sešlo?
„Byli jsme s nimi ve spojení, ale potom šli kluci do kempu nadějí Edmontonu. Při pohovorech jim řekli, že by si přáli, aby zůstali v kanadské soutěži, aby je mohli sledovat dál. Kdyby se vydali do Evropy, neměli by je tolik na očích. To bylo asi týden, čtrnáct dní předtím, než Frýdku-Místku začala sezona. Museli jsme to s omluvou zrušit, což mě docela mrzelo, protože to tam měli připravené. Ale kluci se tak rozhodli, je jim dvacet let. Já s tím nemohl hnout.“

Takže zůstali v Chicoutimi, téměř na konci světa...
„Jo, jsou strašně daleko, skoro na severním pólu, čtyři nebo pět hodin autem na sever z Montrealu. Ale tam je to jedno, v Chicoutimi hráli už minulou sezonu, teď pokračují. Počítali jsme, že by to šli zkusit sem. Frýdek-Místek je dobrý klub, má perfektní zázemí, první liga má kvalitu. Mohli by se odtud odrazit někam dál. Letos to nevyšlo, uvidíme příští rok. Získal jsem zpátky české občanství a chci, aby kluci měli oboje. Dcera už to taky takhle má.“

Pocházíte z Kadaně, což není daleko do Chomutova, kde dlouho válel váš táta. Sám jste hokejově vyrostl v Litvínově. Necítíte se na zápasech trošku rozpolcený?
„Beru to normálně. Nejsem fanda, jsem hokejista. Přeju oběma, i když víc bych se přikláněl k Litvínovu. Do Chomutova to zase mám blíž, trénuje ho Růža (Vladimír Růžička). Jsou na prvním místě, hlavně, aby jim to vydrželo a Litvínov se zmátořil a začal dávat góly.“

Chci tu někoho něco naučit

Vědí lidi ještě, kdo jste? Poznají vás?
„Myslím, že ne. I když vypadám pořád stejně... Možná že až se někde objeví moje fotka, začnou si mě občas všímat. Ale strašně dlouho jsem tu nebyl, naposledy jsem hrál za Litvínov před čtrnácti lety.“

S bývalými spoluhráči jako Růžička a Petr Rosol se potkáváte? Zavzpomínáte na staré časy?
„Byl jsem v Litvínově na hokeji a den předtím zašel s Rosim na oběd. Já vlastně nevím, co teď dělá! (směje se) Protože my jsme u toho pořád vzpomínali. Samozřejmě je mi známo, že trénoval. Ale my se nezeptáme, co jsme dělali včera. Vracíme se k tomu, jak bylo na vojně, v nároďáku, jak jsme v sedmnácti začínali hrát za Litvínov. A je to krásný. O víkendu jsme taky měli slezinu mužstva z osmdesátých let. Přišli kluci, které jsem už strašně dlouho neviděl. Chystal jsem se i za bráchou do Košic. Hraje tam jeho kluk, chtěl jsem se podívat na zápas taky na Slovensku.“

Prý máte v Česku taky hokejové plány. Jaké to jsou?
„Chtěl bych se zapojit do hokeje. Potřebuju se rozkoukat, chci jezdit po zápasech. Byl jsem se podívat i na starší a mladší dorost, půjdu na žáky. Rád bych prodal nějaké zkušenosti a předal, co mi bylo vlastní. Bruslení, střelbu, techniku hole. Rozhodně jsem nepřišel někoho kritizovat, ani děti, ani trenéry. Chtěl bych spíš pomoct a někoho něco naučit.“

Zkušenosti s trénováním už máte docela bohaté, je to tak?
„Do minulého roku jsem vedl hráče od žáků až po osmnáctileté. Baví mě to, na ledě jsem byl s dětmi pořád, taky jsem u sebe měl ještě před třemi lety šestnáct hokejistů z Česka. Bydleli u mě, chodili tam do školy, jezdili jsme po celé Americe a Kanadě. Dělali jsme to tak tři čtyři roky. Snažil jsem se těm klukům pomáhat, jak v hokeji, tak s angličtinou. Kdyby se třeba pak někde chytili, aby aspoň rozuměli a nemuseli procházet tím, čím jsem procházel já.“

Třeba budete jako Jan Ludvig, který se podruhé vrátil do Liberce. Potkali jste se?
„S Honzou jsem mluvil naposledy, když ještě dělal skauta pro New Jersey. Když on začínal v Litvínově, já ještě nehrál. Nastupoval ještě s Hlinkou, nějak se nepohodli, proto on taky šel. Ludvig byl výbornej hokejista, přišel z Liberce a trošku byl asi frajírek, a Ivan to tam šéfoval. Asi před ním na ledě zakroutil hlavou a byla konečná.“

Vy jste hrál zase s Vladimírem Růžičkou...
„Vyrůstali jsme spolu v Litvínově, já pak šel na vojnu. Potkali jsme se v nároďáku, potom ještě znovu v Edmontonu. Jsme ve spojení, ale Růža je zaneprázdněný hokejem a já měl v Americe taky svůj život. Takže těch rozhovorů za rok moc nebylo, jen když jsem vždycky v létě přiletěl, sešli jsme se na večeři, pokecali.“

Taky on sám o sobě tvrdil, že je Limonádový Joe, což vy jste nebýval...
(směje se) „No, my jsme byli spíš na něco jiného. Tedy jenom někteří...“

Český hokej má úroveň

Když se vrátíme k vašim plánům, chápu to správně tak, že byste chtěl učit mladé dovednostem, zdokonalovat u nich individuální činnosti?
„Tím bych chtěl začít. Na koučování to zatím ještě nebude, až se rozkoukám. Začnu dělat dvoudenní kempy, můžou přijet kluci od třinácti do osmnácti let a pracovat na skills. Dál se uvidí.“

Co vůbec říkáte na český hokej?
„Nechci tvrdit, že tenhle neumí tohle a ten tamto. Extraliga je docela rychlá, ale WSM liga snad ještě rychlejší. Tam by jim někdy mohli vyndat brány a oni by hráli bez nich, protože to je nahoru dolů, ale žádné zakončení. Tak to vidím. Na extralize jsem byl v Litvínově na Olomouci a docela se mi to líbilo, i když Litvínov nebyl zrovna na koni. Ale ta technika, přihrávky... Starší hráči jako Lukeš, Franta Hübl to táhnou a potřebují se trošku rozjet. Znám to podle sebe, vůbec bych o ně neměl strach, že se ještě tolik neprosazují. Staršího hráče musíte napřed roztlačit.“ (usměje se)

Dneska se mluví třeba o talentu Martina Nečase. Nepřijde vám, že za vašich dob se dva takoví našli v každém týmu, že máme dost hráčů, ale málo hokejistů, jak se říká?
„Tenkrát to bylo jiné. Když jsme vyrůstali my, měli jsme i lepší podmínky, větší disciplínu, rodiče se do toho nezapojovali jako teď, kdy i na trenéry působí silný tlak, jak od vedení, tak rodičů. Některé děti si možná dělají, co chtějí. Ale věřím, že se to zlepší a český hokej se vytáhne mezi špičku.“

Po pádu komunismu jste se pravidelně vracel, dva roky si zkusil taky extraligu. Jaké ale je zůstat tu po tolika letech na delší dobu?
„Žádný šok. Vím, jak to tady chodí, mluvím s kluky, říkají mi, jak to tu běží. V Česku jsem hrál dva roky a trávili jsme tady téměř celé léto, i když bez hokeje. Přiletěli jsme, měli prázdniny a letěli zpátky, jakmile začínala sezona dětem, které jsem trénoval.“

Chcete se nyní v Česku usadit už natrvalo?
„Určitě. Možná na Vánoce poletím na týden do Ameriky. Kluci budou mít volno, sejdeme se a uděláme si jako rodina štědrovečerní večeři. Jinak zatím nevidím důvod, proč se vracet. Tátovi je osmdesát, mámě taky, vždycky jsme sem lítali jen na pár měsíců, posledních třicet let jsem je skoro neviděl. Chci si je užít, strávit s nimi nějaký čas. Teď neplánuju, že bych se vracel.“

Petr Klíma v dresu Litvínova (archivní foto)
Petr Klíma v dresu Litvínova (archivní foto)


Z V VP PP P Skóre B
1.  Plzeň 30 17 5 5 3 108:64 66
2.  Mountfield 32 16 6 3 7 89:57 63
3.  Vítkovice 30 15 2 4 9 93:73 53
4.  Třinec 30 14 3 4 9 81:72 52
5.  Brno 29 12 3 7 7 89:68 49
6.  Olomouc 30 9 6 6 9 71:76 45
7.  Zlín 30 9 6 4 11 72:82 43
8.  Ml. Boleslav 31 10 3 4 14 71:77 40
9.  Sparta 30 10 3 4 13 81:92 40
10.  Pardubice 30 9 4 4 13 74:89 39
11.  Liberec 29 8 6 1 14 70:92 37
12.  Chomutov 30 7 4 7 12 73:92 36
13.  Litvínov 30 8 4 3 15 68:89 35
14.  Jihlava 29 6 5 4 14 63:80 32

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

 







Klasická verze
Mobilní verze