Prožil úctyhodnou kariéru v NHL, loni se vrátil domů, aby se záhy s vervou vrhl do šichty v BK Mladá Boleslav. Radim Vrbata má na hokej pevné názory, mnoha věcem přišel na kloub tam, kde mají náskok nad všemi: v Severní Americe. V období, kdy český hokej sází na záměry nového guru Filipa Pešána, se majitel 1057 startů v NHL pouští do rozboru zdejšího prostředí. „Strašně rád bych té obrodě věřil, přeju si, aby se český hokej vrátil zpět,“ říká 38letý bývalý renomovaný střelec. „Ale…,“ zmíní pochyby nejednou.
Jsou to tři týdny, kdy Radim Vrbata na klubové tiskové konferenci před startem extraligové sezony letmo prezentoval některé názory na typické úkazy českého hokeje. Na ty, jež mu nepomáhají v dohánění manka na velmoci a které zabraňují restartu. V rozhovoru pro iSport Premium svoje postřehy mistr světa z Vídně 2005 rozvíjí. A bez frází.
Český hokej nástupem Filipa Pešána dostává nové velení. Jaký z toho máte pocit?
„Samozřejmě že jsem vše kolem Filipova nástupu zaznamenal a jeho první mediální výstupy sledoval. Je dobře, že do vedení přišel nový člověk, jenž má za sebou úspěšné působení v extralize. Hrozně rád bych věřil tomu, že s Filipem přijdou lepší časy a český hokej se vrátí do pozic, na nichž dříve byl. Ale je to běh na dlouhou trať a myslím, že má před sebou strašnou spoustu úkolů a témat k řešení, které zaberou obrovské množství práce i času.“
Jak na vás Pešánovy myšlenky, vyřčené na nedávném velkém trenérském semináři v Břeclavi zapůsobily?
„Se spoustou věcí bohužel nezbývá než souhlasit. Filip mluvil o tom, že u hráčů postrádáme potřebné dovednosti, nemáme tak vyspělé hráče jako jiné státy Evropy, o zámoří nemluvě. Má pravdu, když říká, že neprodukujeme zajímavé talenty pro draft NHL. To jsou fakta, která vidí každý – trenéři, manažeři, agenti, skauti, novináři, fanoušci.“
Jenže prakticky stejná vyjádření padala z úst vysokých svazových manažerů před deseti roky, tehdy se také mluvilo o nové cestě a extra progres nenastal. Proč?
„No právě. Nutí mě to klást si otázku, co se za tu dobu v českém hokeji událo a udělalo, že po tak dlouhé době mluvíme vlastně o tom samém nebo podobném. Všichni se vyjadřují, že nám ujíždí vlak. Opět nezbývá než souhlasit. Ovšem v mých očích nám vlak dávno ujel, jenom si to neuvědomujeme. Nebo si to nechceme přiznat. V Břeclavi zaznělo, že se musíme probrat. Naprostá pravda, podepisuju.“
Vedle toho bylo řečeno i to, že se spousta věcí dělá dobře, že všechno není špatně, jenom to není tolik vidět. Vyznáte se v tom?
„No… Evidentně to vidět není, když už se musíme ku… probrat, jak bylo v Břeclavi řečeno (ústy Václava Prospala). Padala slova o nutné upřímnosti, otevřenosti a podobně. Nezbývá než se podívat do zrcadla a odpovědět si na klíčovou otázku: Jaký zájem je o naše hráče v NHL, jaká máme umístění na draftu? Podle mého názoru se právě na tom pozná skutečná, reálná kvalita našeho hokeje. V tom, jaký zájem je o české hráče venku, kolik jich vychováme pro extraligu. A to nejsou moc radostné počty.“
Přesně na to upozorňují skauti klubů NHL, kteří nemají důvod lakovat věci narůžovo. Český hokejista do dvaceti let je dnes tuctové zboží, ničím nevyniká, tvrdí jeden jak druhý.
„Bohužel ani já nemám jiné zprávy. Když se bavím s manažery, trenéry, skauty z NHL, zkrátka s lidmi, s nimiž jsem si během kariéry vytvořil určitý vztah či kontakt, a bavíme se o českých hráčích, je to až na výjimky pokaždé stejné. V lepším případě nic moc. Nemá cenu se bavit o Kanadě, USA, Švédsku,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
