Samotnému Jágrovi se to před sobotním pekelným zápasem Čechov - Omsk poštěstilo už třikrát. Na mistrovství světa 2004 si na něj vyšlápli Kanaďané v čele se Scottem Niedermayerem, při výluce NHL se v Rusku popral s nezbedou Nazarovem, se soupeři se škorpil i v Americe při utkání svých Rangers proti Carolině. Nikdy to ale nebylo tak zlé jako teď proti Verotovi z Čechova.
Jágr po snaze sudích přerušit bitku konečně přestal, jinak se pral hlava nehlava.
1/6
Každopádně není ani zdaleka jedinou hvězdou, která musela zatnout pěsti a zahrát si při hře znenadání na drsňáka. Nevyhnulo se to ani hráčům, do kterých byste to jistě neřekli.
Můžete si vymyslet třeba patnáct hokejových disciplín a o každé z nich platí, že v ní byl Wayne Gretzky mimořádný. Kategorie zvaná bitka by vás nenapadla. Přitom i nejlepší hokejista světa se k několika šarvátkám během své kariéry připletl. Přestože tady rekordy zrovna netrhal.
Jak se Gretzky pral s Brotenem:
Když se třeba The Great One v roce 1982 postavil proti minnesotskému Nealu Brotenovi, bylo z toho po NHL nesmírné haló. Málokdo si vůbec uměl představit, že by Gretzky mohl shodit rukavice. Proti zlatému medailistovi z olympiády 1980 to udělal. Dostal tři rány a poroučel se k ledu.
„Taky si mě pak hned našli jeho mohutnější kamarádi McSorley se Semenkem,“ vzpomínal Broten.
Gretzky proti Sykesovi:
Gretzky se pak během své kariéry popral ještě několikrát, ale slávu si svým rohovnickým umění zrovna nezískal. Stačí si vybavit jeho postavu, jež určitě nemá gladiátorské parametry. Ještě dnes se fanoušci baví, když si vybaví, jak Gretzky při potyčkách vypadal. Asi jako kdyby se o rvačku snažil slaboučký šéf elektrárny ze seriálu Simpsonovi Montgomery Burns.
Obyčejně tak stačilo na číslo 99 jen sáhnout a hned se vyrojil někdo z jeho ochránců. Nebyli to jen dva zmínění svalovci, při Gretzkého první potyčce se Sykesem z Los Angeles byl za bodyguarda dokonce Evropan Jari Kurri.
To Mario Lemieux byl úplně jiný případ. „Supermario“ se uměl dost rozparádit, jednou ho rozhodčí Fraser naštval natolik, že se za ním celý rozlícený vrhnul na led přímo z trestné lavice. Jindy ho naštval Todd Krygier z Washingtonu.
Pittsburghský útočník ho hokejkou tak dlouho osekával do lýtek, až si to soupeř nenechal líbit. „Něco takového si nemůže dovolovat ani Mario,“ zlobil se pak Krygier. „Měl by si uvědomit, že tohle se nedělá.“
Přitom začátky Lemieuxovy tvrďácké kariéry byly bolestivé. Jeho úplně první souboj se uskutečnil v roce 1987 proti Bobu Gouldovi. A nebyla to dobrá zkušenost. Gould svému slavnějšímu soupeři zlomil čelist, Lemieux strávil celou následující noc v nemocnici.
Souhrn šarvátek Maria Lemieuxe:
„Nechtěl jsem Maria zranit,“ říkal pak Gould. „Celou dobu jsem měl radost hlavně z toho, že kvůli trestu za bitku bude někdo tak šikovný sedět pět minut na trestné.“ Trvalo devět let, než si Lemieux troufnul na další pranici.
Jednou z nejslavnějších bitek hokejových celebrit je půtka Jarome Iginly s Vincentem Lecavalierem ve finále Stanley Cupu 2004. Jejich tváře byly synonymem souboje mezi Calgary a Tampou.
A teď se právě tihle dva střetli v přímém boji. Calgarská aréna vřela, když se do sebe pustili. A ještě víc, jakmile domácí kapitán odjížděl z šarvátky coby její vítěz. Projevilo se, že se na ledě přece jen pere častěji.
Rvačka Iginly s Lecavalierem:
Jiné hvězdy současnosti se naopak drží slušných mravů. A když už se do něčeho pustí, bývá poznat, jak je pro ně bitka nezvyklou kratochvílí. Nesmrtelně se tak do kronik „zlých mužů“ zapsal například washingtonský Alexander Sjomin, který se nepohodl s Marcem Staalem.
Pro fanoušky je jeho komické plácání do soupeřových zad dodnes oblíbenou groteskou. Místo, aby při tom vypadal drsně, působil Sjomin jak dítě v mateřské školce, kterému vzali na pískovišti hračku. I tak může dopadnout hvězda, když se rozhodne odhodit rukavice.
Sjominova "plácáná" se Staalem:
zhlédlo 
