Byl to pořádně rozjetý večírek! Pardubičtí jej nastartovali už při předávání medailí a poháru na vítkovickém kluzišti, kde donekonečna mávali na zaplněný sektor pro své fanoušky, skákali a tancovali. Přestože se chvíli hlídal, brzy se odvázal i jejich 45letý kmet Hašek. Vesele si přes plexi dlaní plácal snad se všemi příznivci hostů, trpělivě a náruživě zároveň.

Právě na něj se v kabině nejdéle čekalo, až se konečně přišine z ledu. Pak už nastal čas na vítězný pokřik. „My jsme mistři, kdo jste vy, kdo jste vy, kdo jste vyyy-y? “

Do šatny chodila obsluha s dalšími a dalšími lahvemi šampaňského, jen sem tam z ní někdo na moment vyšel na čerstvý vzduch tak jako kanonýr Petr Sýkora – spokojený, s doutníkem v ruce.

Tým ale v ostravské hale dlouho nemeškal. „Pánové, odjezd ve 22:30. A připravte se, doma je to prej velký,“ znělo pardubickou kabinou.

Ta slova nelhala. V centru Pardubic se na Pernštýnském náměstí zhoufovaly tisícovky natěšených fanoušků, které vyhlížely své hrdiny. Dlouho chvíli jim krátila třeba kapela Vypsaná fixa, skandování a hluk se neslo do daleka.

Hokejisté mezitím rychle nasoukali do klubového autobusu pohár pro šampiona a vyjelo se směr Pardubice. Řidič nejdřív trochu bloudil Ostravou, pak na to ale šlápnul. Rychle být mezi svými!

Autobus pomalovaný klubovými barvami vedl do Pardubic dlouhou karavanu vozů, ve kterých seděli partneři a sponzoří, stejně jako novináři. Bujará kumpanie spěchala, jen u Olomouce se zastavila na pumpě kvůli doplnění zásob. Bylo jen pár minut před půlnocí, když obsluha benzinky vyděšeně pohlédla na partu v červených tričkách s nápisem Mistři.

Před kasou se mezi užaslými nočními šoféry utvořila reprezentativní fronta hokejových es: Hašek, Sýkora, Cetkovský, Pineault. Z regálů rychle mizely bagety a pivo, jen trenér Václav Sýkora si vybral lahev vína a vypravil se jí otevřít přímo za pult k mírně zkoprnělé obsluze.

Na tváři měl tou dobou stále šedivočerné strniště, které si nechal narůst kvůli play off. „Už mě to děsivě svědí, ale nemyslím, že bych kluky nechal, aby mi od toho pomohli. To spíš já sám, později,“ culil se.

Hašek právě s neznámými slovenskými řidiči probíral poslední zápas, když manažer Kusý nekompromisně zavelel: „Abfahrt – odjezd!“ Benzinka se za troubení autobusu rázem vyprázdnila. Slavící partě to mělo do Pardubic trvat ještě dvě hodiny, které rozhodně nestrávila čtením knih nebo hraním šachů.

Když tým dorazil před druhou hodinou ranní ke svému městu, už byl ve skvělé náladě. Na hranicích Pardubic si autobus vyzvedla dvě policejní auta a doprovodila jej až na Pernštýnské náměstí. Tam bylo k nehnutí, jako by nikdo v celém okolí nešel spát. „Mistři, mistři!“

Hokejisté se vydrápali na podium, půl hodinu se radovali spolu s tisícovkami fanoušků. Pak už nastala chvíle pro soukromou oslavu. Prorazili si cestu k baru Patapuf, kde Pardubice trojčily s pohárem už po triumfu v roce 2005. Po nějakých sto metrech byli na místě. Tam nastala další, nejintenzivnější noční etapa.

Barmani nestíhali nalévat drinky, za mixážním pultem se oháněli dýdžejové, v místnosti bylo brzo plno jak v metru při špičce. Před podnikem se mačkali příznivci, kteří se přes urostlé hlídače nemohli procpat dovnitř. Jen občas měli štěstí, tak jako dvě pubertální dívky: „Jéé, vidíš? Tamhle stojí Buchtele, pojď se s ním rychle vyfotit!“

Rozkurážený Kusý ve svítivě bílých botách zatím za zavřenými dveřmi stříkal v euforii po plném sále šampaňským, přímo na barový stůl si stoupli členové elitního pardubického útoku Kolář, Koukal i zraněný Starý. Tancovali vedle lesklého poháru jak při pohanské obětině, burcovali hecujícími gesty atmosféru v celém Patapufu.

Podívejte se na pardubickou radost při předávání poháru:

Kolem třetí hodiny pardubické vedení novinářům slušně naznačuje, že dál to bude bez dohledu. I ven za zavřené dveře pak proniká do dubnového nočního mrazu radostný hlahol a bouchání nekonečné řady šampaňských. Lidé stojící na chodníku mávají na každého, kdo se vynoří. Všichni si chtějí s hrdiny potřást rukou.

Mejdan tou dobou zdaleka nekončí, právě naopak. Pardubice jsou po pěti letech zase na nohou, slaví historický pátý titul. Že se jde v pátek do práce? Vem to čert. Kruhy pod očima a neskrývané zívání přece musí v českém Hockeytownu pochopit každý šéf!

Podívejte se, jak se rozhodlo o pardubickém titulu: