„Ale herec ze mě určitě nebude,“ vyprávěl po natáčení, které začalo už ve čtyři ráno a trvalo celý den. „Já to potřeboval hlavně kvůli tomu svému kolenu,“ s úsměvem připomněl poranění z finále nedávného mistrovství světa.

Na ledě v pohodě plnil pokyny režiséra. Některý záběr opakoval několikrát, ale ochotně. „Mně to nevadí, jsou mnohem horší věci,“ říkal pak Jaromír Jágr o reklamě. Během celodenního natáčení, které probíhalo na zimním stadionu ve Slaném, si stihl odskočit i do Prahy na autogramiádu.

Jaromír Jágr v reklamním spotu na kloubní přípravek Gelactiv:

Na první pohled mohl být člověk pořádně zmatený. U mantinelu se sešli dva hráči s číslem 68. Jágra totiž při některých scénách zastoupil v rámci zavedených zvyklostí i dvojník.

„Chcete rozhovor? Tak tady ho máte!“ v žertu ukázal na svého „dublera.“ Potom ale o jedné pauze o propagačním šotu promluvil i sám „pravý“ Jágr.

To je vaše druhé setkání s reklamou, že?
„Vím, že jsem něco už dělal, ale ani si to nepamatuju.“

To bylo na žvýkačky.
„Jé... (usměje se) To bylo tehdy hodně amatérský, natáčelo se to hned po revoluci v cizině, nebyla k tomu ani pořádná technika. (na tuto reklamu se můžete podívat na www.deniksport.cz/zvykacky) Já myslel něco jiného. A vidíte, už si ani nevybavuju, co to bylo... Počkejte, nebylo to na podporu pití mlíka? Jo, bylo vlastně. Už tehdy to natáčel velký štáb, bylo to s moderní technologií. Až jsem se tomu divil, kolik se kolem toho motá lidí a na jaké to bylo úrovni.“

I tentokrát se na reklamním šotu, který trvá třicet sekund, podílelo přes čtyřicet lidí...
„Teď už jsem s tím počítal, věděl jsem, do čeho jdu. Pro mě to tak náročné není, já vlastně nic nedělám, je to těžké spíš pro ty lidi, kteří musejí neustále přemýšlet, jak přemístit kamery, vybrat takové obrázky, aby to bylo perfektní.“

Je to i váš cíl?
„Víte, co je perfektní pro mě, to nemusí stačit jim. To je jako kdybyste vy mně říkal: "No, docela dobře bruslíš..." (směje se) Oni jsou profesionálové a ví, co je potřeba. Co stačí mně, jim určitě nestačí.“

Natáčelo se už od čtyř hodin ráno. Jak se vám vstávalo?
„Copak já, ostatní na tom začali dělat už od tří! (usměje se) Bylo to v klidu, přizpůsobil jsem se.“



Vy zrovna reklamy moc nevyhledáváte. Bylo těžké vás přemluvit?
„Je pravda, že to moc nemusím, volný čas spíš věnuju sobě nebo jiným věcem. Ale tohle nebylo tak náročné, zabere to i s fotografováním den a půl. Navíc to má blíž ke sportu, než kdybych dělal třeba reklamu na tu žvýkačku jako předtím.“

Právě kvůli tomu, že jde o přípravek pro sportovce, jste na to kývnul?
„Hlavně jsem to potřeboval pro to svoje koleno. Jinak bych to nedělal! (směje se) Ne, že bych to potřeboval v budoucnosti. Já už to potřebuju teď! (v žertu připomíná bolavé koleno - následek zákroku Rusa Jemelina ve finále MS) Na trh má přijít super přípravek, po kterým člověk vůbec nic necítí!“ (směje se)

Těšíte se na to, jak bude ta reklama vypadat v televizi?
„Když sám sebe vidím, nebývám z toho nadšený. Se současnou technikou se ale dají dělat zázraky, na fotce z vás udělají nejkrásnějšího, tady při tom nejšikovnějšího. Když něco natočíte, můžete vypadat i jako zpěvák, tak to prostě je.“



Režisér si spolupráci s vámi moc pochvaloval.
„Tak co má říkat, když to ještě není hotový? Mám to patnáct minut domů, mohl bych taky rychle zmizet.“ (směje se)

Hlavně vyzdvihoval, že se nechováte jako žádná hvězda.
„To je tím, že už taky žádná hvězda nejsem. Kdyby za mnou přišli před deseti lety, tak bych se choval jinak, to byste viděli! (pobaveně) Teď už na to nemám, musím dělat to, co mi nařídí.“

Jeden záběr jste ale musel točit třeba šestkrát. To vám nevadilo?
„Ne, jsou horší věci.“

Nelákalo by vás si zahrát v nějakém filmu?
„Vůbec ne, na to nemám. Co bych tam dělal? To nechám profíkům.“

Třeba byste mohl jednou hrát sám sebe.
„Na to taky nemám, pokud to půjde, radši se budu držet hokeje.“