V kanoistovi Martinu Fuksovi má Česko nástupce legendárního Martina Doktora. Třiadvacetiletý reprezentant už hvězdu minulosti v mnohém překonal, jeho olympijský příběh si ale ještě musí prožít. V Riu de Janeiro bude Fuksa unikátním závodníkem, který bude útočit na medaile na vytrvalostním kilometru i sprinterské dvoustovce.
Před čtyřmi lety mu londýnské Hry těsně unikly, dnes už má ale Martin Fuksa zaděláno na to, aby se v Riu stal jedním z hrdinů české výpravy. Olympijský kilometr pojede jako dvojnásobný vicemistr světa a na dvoustovce bude jedním z tipů na překvapení.
S čím do Ria poletíte?
Každý by chtěl olympiádu vyhrát, včetně mě. Kdo by nechtěl olympiádu vyhrát, když tam jede? Poslední roky sbírám medaile z olympijských tratí. Vím, jaké jsou moje možnosti, vím, že to není úplně snadné. Chci, abych tam všechny tréninky zúročil a abych byl spokojený se svým výkonem. Uvidíme, na co to bude stačit. Jestli na medaili, bylo by to perfektní, na zlatou nejvíc... Určitě abych tam předvedl co nejlepší výsledek, na který budu mít. To když předvedu, tak budu maximálně spokojený. Věřím si na kilometr i na dvoustovku. Trénuju na všechno a musím si věřit. Kdybych si nevěřil, tak nemusím na ty závody ani jezdit.
Co máte v hlavě, teď když se váš start blíží?
Rio se mi honí hlavou asi každý den. Vždycky před spaním si promítám svůj závod, jak to asi bude vypadat, nebo když tam přiletím, jaké to bude. Já na Rio myslím asi fakt pořád. Snažím si to spíš užívat a těším se tam.
Jaké to je, celý rok před sebou vidět výzvu olympijského Ria?
Samozřejmě vnímám, že letos olympiáda je. Minulý rok jsem stál na startu mistrovství světa a nevěděl jsem, jestli si vyjedu olympiádu. Ale myslel jsem si, že to budu prožívat víc.
Vážně?
Není to tak, že bych se tím stresoval, to by mě spíš brzdilo. Snažím se to spíš neřešit, žít tím dnem, ne moc dopředu. Kdybych na to myslel už od ledna, tak se z toho zblázním.
Konkurenci ale sledujete neustále.
Němec Brendel od Londýna skoro neprohrál závod na kilometr. Mně se ho podařilo jednou porazit na mistrovství Evropy 2013. Od té doby poráží všechny, je fakt rychlý. Minulý rok na mistrovství světa mi dal sedmnáct tisícin sekundy. Podařilo se mi ho dohnat. On má zkušenost z olympiády, bude určitě můj největší soupeř. Pak je tam mladý kluk z Moldavska a Brazilec. To jsou tři závodníci, doufám, že s nimi budu bojovat.
Jste s protivníky v kontaktu?
Povídáme si s Moldavcem Sergheiem Tarnovschim, jsme věkově stejně staří. Sebastianu Brendelovi je osmadvacet, má rodinu, dvě děti, má jiné myšlenky. Se všema jsem v pohodě, pokecáme si. I když my máme závodů celkem málo, soustředíme se na výkon. Že bychom šli spolu na mejdan, to asi až v Riu... (smích)
Jak snášíte dotazy na medaile?
Neřeším to. Jsem v pohodě s takovými věcmi. Vím, že lidi ode mě nějakou medaili očekávají. Poznám to podle toho, že mi to pořád říkají. Ale já to fakt neřeším, nezatěžuju se takovými věcmi. Soustředím se na trénink, abych byl spokojený se svým výkonem. Uvidíme, na co to bude stačit. Doufám, že to nebude moje poslední olympiáda a že budu schopen v Tokiu 2020 něco předvést.
Na olympiádu pojedete poprvé, sbíráte zkušenosti u zkušenějších kolegů?
Zatím to beru sám podle sebe. Pár měsíců zpátky jsem se bavil s (kanoistou) Danielem Havlem. Mě hrozně zajímá ta noc předtím, jestli jsou tak nervózní, že nemůžou spát. Toho se nejvíc bojím. On říkal, že si vzal prášek na spaní a šel spát. Říkám si, že taky budu muset vyzkoušet prášek na spaní, abych to nevyzkoušel až v Riu. Abych se ráno neprobudil a nebyl z toho úplně hotovej. Na Světovém poháru nebo na Evropě jsem dost nervózní. Říkám si, jak budu nervózní před olympiádou, co budu dělat. To jsou myšlenky, které mi probíhají hlavou, a jsem na to zvědavý.
No, hlavně ať nezaspíte start.
(úsměv) Jedeme už v devět ráno, budu si na to muset dát pozor. Musím to vyzkoušet. Já se toho bojím. Každý už bude mít po závodech. V Baku na Evropských hrách byl bordel, tam nešlo vůbec spát. Tam byla každý den diskotéka do rána.
Nabudily vás výsledky na červnovém mistrovství Evropy v Moskvě, kde jste získal bronz za Brendelem a Tarnovschim na olympijském kilometru a počtvrté za sebou ovládl pětistovku?
Já si myslím, že určitě. Pokud získám cenný kov, nakopne mě vždycky. Medaile je vždycky super. Když stojím na stupních vítězů, vždycky mě to nakopne k další práci. A já doufám, že se ještě zlepším. Jsme vyrovnaní, na olympiádě budeme všichni velkými soupeři, tam bude každý v nejlepší formě.
Mrzí vás, že na olympiádě není pětistovka, vaše nejsilnější trať?
Je to samozřejmě škoda, ale nemůžu nad tím plakat. Musím se soustředit na to, co tam je.
Se soupeři jezdíte v sezoně zatím v těsném kontaktu, hraje to před olympiádou psychologickou roli?
Asi jo. Vždycky je lepší, když mi dá Brendel pár centimetrů, než když mě předjede o celou loď. Já jsem s tímhle v klidu. Vím, že na jaře je hrozně rychlý. Ale pak se mi zdá, že formu nedokáže vygradovat. Já si myslím, že v tom jsem já lepší, že by mi forma měla jít pořád nahoru. Děda se bavil s moldavským trenérem. A on říkal, že na jaře jim to jezdí fakt skvěle, že si myslí, že jim to do Ria nevydrží. Ale na to se vůbec nedá spoléhat. Já se soustředím na sebe. Věřím plánům, které píšou děda s taťkou.
Jak jste před olympiádou zvládal různé doprovodné akce?
Úplně v pohodě. Nikdy jsem žádnou neodmítal, ale letos občas jo. Je potřeba trénovat. Vím, že mě i sebemenší maličkosti rozrušují. Neudělám pak trénink na sto procent a pak mě to může mrzet. Snažím se to řídit a dělat jen důležité věci.
Související články
