Dvě zdánlivě zcela odlišné profese mají ve své podstatě leccos společného. Co spojuje a naopak odlišuje hokejového trenéra a závodníka rally? Na otázky odpovídali Radim Rulík a Jan Černý.
Radim Rulík, trenér HC Verva Litvínov
Jak jste se dostal k trénování?
Ze zdravotních důvodů jsem nemohl pokračovat v hráčské kariéře a bylo mi líto už ve dvaceti letech s hokejem úplně skončit. Začal jsem proto trénovat děti v Karlových Varech, to bylo v roce 1985. Šest let jsem byl u žáků, pak rok u dorostu a od roku 1991 u mužů, ve druhé národní lize.
Kdo vás ve vaší práci nejvíce inspiroval?
Snažil jsem se přiučit od každého trenéra, se kterým jsem pracoval a hlavně začínal. Vždycky jsem si vzal z jeho práce to, co mě zaujalo. Nejvíc asi od Miloše Hořavy. Hodně mi taky dalo společné působení s Ivanem Hlinkou v Omsku v KHL. Ale inspiroval jsem se vždy jen do určité míry, snažil jsem se a snažím jít stále svou vlastní cestou.
Jak a čím naopak inspirujete tým vy sám?
Svým přístupem a zaujetím pro věc, aspoň myslím.
Jaké panují mezi hokejovými trenéry vztahy? Máte mezi nimi přátele?
Je to stejné jako všude jinde ve společnosti, s někým si rozumíte víc, s někým méně. Záleží hlavně na tom, s kým jsem měl možnost se více poznat v minulosti.
Pomohly vám někdy trenérské zkušenosti v běžném životě? Kdy to bylo? Jak?
Trenérská profese je práce s lidmi, takže dennodenně. Pomáhá mi orientovat se v lidských povahách v každodenním životě.
Jak náročná je vaše fyzická a psychická příprava na sezónu? Co životospráva, musíte nějakou dodržovat?
Jsem trenér, takže nároky na mou fyzickou připravenost nejsou samozřejmě zdaleka tak vysoké, jako na hráče. Ale pro své zdraví a dobrý pocit se snažím cvičit celý život. V poslední době se mi to daří méně, než bych chtěl. Co se týče psychiky, pomáhá mi odreagovat se, ale ne nicneděláním, to neumím. Spíš nějakou úplně jinou činností, než je hokej.
Co děláte, když netrénujete?
Buduju. Všechny práce a profese, které jsou potřeba na dokončení domu a jeho okolí si dělám sám. O náplň volného času mám myslím tak na rok na dva ještě postaráno.
Jaký je váš největší osobní a trenérský sen kromě zisku titulu?
Ke své práci nepotřebuji snít. Něco se mi už také splnilo. Já jsem zastáncem spíš každodenní, poctivé práce, která vede k úspěchu v probíhající sezóně. Když jsem začínal, nějaké trenérské sny jsem měl, ale později jsem došel k tomu, že nejdůležitější je ta práce, která k úspěchu vede.
--------------
Jan Černý, jezdec rally
Jak jste se dostal k závodění?
K závodění mě přivedl táta, který sám v minulosti závodil. Byl úspěšný, ale neměl ty správné podmínky, aby ukázal, co vše v něm je.
Od kolika závodíte? Kdo vás inspiroval?
Vše se zlomilo, když jsem první školní den dostal bugynu, se kterou jsem si jezdil za domem. Zhruba od osmi let mě táta nechával na letišti řídit jeho auta a ve 12 letech jsem začal s rallycrossem. Mou disciplínu, rally, jsem poprvé okusil v 16 letech v rámci poháru mládeže. Už od prvních metrů s bugynou jsem chtěl být minimálně mistr světa a snažím se za tím jít. Inspiroval mě táta. Ze závodníků nepochybně Colin McRae, Marcus Gronholm, Jindřich Štolfa a v poslední době samozřejmě duo Sébastienů z Francie - Loeb a Ogier.
Jaké panují mezi závodníky vztahy, máte mezi nimi přátele?
Určitě a spoustu. Je to jako ve škole. O přestávce se s Frantou kamarádíte, ale písemku chcete napsat lépe než on. Mezi závodníky se najdou i lidé méně přístupní nebo méně kamarádští. Stěžovat si ale nemohu, když je problém, navzájem si pomáháme.
Pomohly vám někdy závodní zkušenosti v běžném provozu? Kdy to bylo? Jak?
Určitě ano. Minimálně fyzika funguje pro závodní i sériová auta stejně, takže základní návyky na zvládání krizových situací získáte. Také už poznáte, kdo co dělá špatně a na koho si dát pozor. Konkrétní situaci si nevybavuji, ale rozhodně každému doporučuji zkusit jeden den na okruhu s vlastním autem nebo tzv. školu smyku. Přece jen jde v autě o život a když nastane nepříznivá situace, je dobré vědět jak se zachovat.
Jak náročná je fyzická příprava, jsou na to specifické testy? Co životospráva, musíte nějakou dodržovat?
Musím říct, že letos jsem se do fyzické přípravy opravdu obul. Někdo si může myslet, že jen sedím v autě a točím volantem. Ale pravda je taková, že naše těla jsou vystavena ohromnému přetížení. Navíc vše probíhá ve velké rychlosti, na rozhodnutí nebo korekci máte minimum času. Základem je tedy plně ovládat svoje tělo a k tomu se dá dostat jen fyzickou přípravou. Ta vám navíc dá potřebnou disciplínu a když cvičíte pravidelně, tak i psychickou stabilitu. Ta je ve voze zásadní, musíte jet první kilometr stejně jako poslední. Dnešní profi rally jezdci jsou v zásadě gymnasté. Nikoliv náhodou je multišampion ve WRC Sébastien Loeb juniorským mistrem světe v gymnastice.
Co děláte, když nezávodíte?
Spím. Celý můj den, až na pár výjimek, se točí kolem závodění. Je třeba hovořit s partnery, dohlížet na chod dílny a přípravy vozu, věnovat se fyzičce, zdokonalovat tvorbu rozpisu trati, analyzovat předešlé závody. Je toho spoustu, ale kdybych přestal závodit, asi bych nevěděl, co se vším tím časem. Ale asi bych šel na ryby nebo zkusit vodní skútr. Ten mám rád.
Láká vás nějaký další extrém, šel byste do Dakaru?
Dakar sleduji, je to určitě ohromná výzva a spoustu bývalých rally jezdců z WRC do něj vstupuje. Nikdy neříkej nikdy, má budoucnost se ale pořád vyvíjí cestou WRC závodů.
Jaký je váš největší osobní a závodní sen?
Už od malička chci být mistr světa v rally. Těžko říct, jestli se mi podaří toho dosáhnout nebo alespoň se tomu přiblížit. Vstupenka do mistrovství světa je poměrně drahou záležitostí a já to bez silných partnerů nezaplatím. To je můj závodní a vlastně i osobní sen. Nic jiného nevidím.
Témata:
rozhovor, rallye, Radim Rulík, komerční prezentace, Jan Černý, hokej, benzina, Hokej na Heureka.cz
Související články
