Hrám v Londýně obětovala všechno. Limit splnila na mistrovství světa v Šanghaji 2011, kde vytvořila na čtyřstovce téměř o pět sekund český rekord 4:36,96 minuty a skončila sedmá. V té době žila jen plaváním, všechno ostatní šlo stranou včetně maturity na sportovním gymnáziu v Ostravě. Jenže neúspěch v Londýně ji v devatenácti letech srazil na kolena a od té doby se svým časům ani nepřiblížila. Až letos, na polohové dvoustovce je už dokonce překonala.
Důvod je zřejmý. "Změnila jsem svůj život od základů," vysvětlila v Berlíně novinářům Závadová. Loni odešla z Ostravy od trenéra Vítězslava Hartmanna, odstěhovala se z domova, byť je na rodinu se čtyřmi sourozenci hodně vázaná. Dodělala školu a domluvila se v Praze s bývalým reprezentačním trenérem Jaroslavem Strnadem, že ji vezme do Vysokoškolského sportovního centra.
Tam se opět zvedá a vrací zpět mezi elitu, kam v roce 2010 jako sedmnáctiletá patřila. Vždyť tehdy vybojovala na Olympijských hrách mládeže v Singapuru bronzovou medaili na polohové dvoustovce, ve stejném roce byla šestá v polohové čtyřstovce na ME v Eindhovenu a ve finále byla na každé větší akci. Má také bronz z ME v Debrecínu 2012 na polohové čtyřstovce, ale tehdy byl šampionát před OH bez velkých favoritů.
"Já jsem věděla, že ten krok musím udělat," přiznala. Bydlela s rodiči a dvěma sestrami, chtěla se osamostatnit. "Jen jsem nevěděla jak," vzpomínala. Do ciziny se jí totiž nechtělo. "Nevidět rok rodinu, to by mě úplně odstřelilo," podotkla. A když od Strnada odešla do České Lípy z Prahy prsařka Petra Chocová, slovo prý dalo slovo. "Zatím nám to klape a doufám, že poklape i nadále," věřila Závadová.
Voda je její život, možná i proto sbírá plyšové žáby. Vodní geny zdědila nejspíš po mamince, bývalé plavkyni. Ta ji i nadále podporuje. "Ty dva roky byly takové všelijaké. Vloni jsem sice maturovala, ale vůbec jsem do plavání neměla chuť. Po olympiádě jsem těžko hledala motivaci do tvrdé práce," přiznala, že byla na rozcestí. "Chodila jsem plavat, ale nebylo to plné nasazení, které tomu musím dávat," připustila.
Její životní motto je přitom "go hard or go home". Už se ho zase drží. "Změnila jsem všechno. Odešla jsem do jiného města, na vysokou školu, starám se sama o sebe, je to jiné. A doufám, že mě to posune dopředu," věřila. Zatím se pomalu vrací na výkonnost, kterou měla před dvěma lety. Na výkonnost, s níž lze plavat finále. Jenže Závadová má vyšší cíle.
"Nechci se vracet ke starým časům, chci je zlepšit, ostatní se za ty dva roky zlepšili také," prohlásila rozhodně. Na poslední dva roky by ráda zapomněla, ale prý to nejde. "Nikdo nevymaže historii. Občas se k tomu vracím, je mi to líto, ale zase si říkám, že když do toho teď zase dám všechno, mělo by se to obrátit. Kvůli trenérovi, jak se mi věnuje, se budu snažit. Když ne letos, tak příští rok a nebo v Riu," slíbila.
