Pavel Tobiáš (trenér Příbrami): "V prvním poločase jsem si připadal jak v Jiřikově vidění. Řekli jsme, že budeme pracovat od první minuty, nenecháme soupeři prostor, ale nebyl tam z naší strany pohyb, nebylo tam nic, čím bychom soupeře překvapili. Říkali jsme si o gól a ten jsme i nakonec dostali. O poločase byla v kabině bouřka. Když už se zdálo, že se dostaneme do hry, tak nám soupeř dal druhý gól, a vypadlo to s námi hodně bledě. Potom, nevím jestli to bylo střídáním nebo posuny, ale určitě příchod Pilíka a vysunutí Zápotočného vneslo do hry takový náboj, že všichni začali bojovat, běhat. Podařilo se nám ten zápas vyrovnat, takže to je bod, který však v podstatě kvůli výhře Olomouce nic neřeší. Musíme pořád věřit, stále máme o bod víc a lepší vzájemný zápas, ale nesmíme na to spoléhat. Olomouc je teď trošku v euforii, ale každý zápas je jiný a my se musíme zase připravit na další utkání. Říkal jsem klukům v kabině, že už to je takové play off."
Luboš Kozel (trenér Dukly): "Jsem spíše zklamaný, protože je to několikáté utkání, které jsme měli dobře rozehrané a nebyli jsme schopni to dohrát do vítězného konce. V prvním poločase a začátkem druhé části jsme dominovali. Když jsme zvýšili po hezké brejkové akci na 2:0, tak jsem si myslel, že to bude rozhodující, ale my jsme je postavili na nohy sami lacinou penaltou na 1:2. Předtím tam přitom byla neodpískaná penalta i na nás. Oni pak začali riskovat, přidali do hry Pilíka, který to určitě oživil, vytáhli Zápotočného dopředu a nakopávanými balóny se tam začali dostávat. Nicméně za stavu 2:1 měl Beauguel jasnou šanci a to prostě musí proměnit, to ať se na mě nezlobí, ale to řešení bylo hrozné. A v závěru jsem si to vypili vlastním gólem, což je takový náš evergreen."
