Ta otázka musela zaznít. Vadilo by Železnému, kdyby mu někdo rekord vzal? "To by mi tedy hodně vadilo. Kdo to říká, že mu to nevadí, tak nemluví pravdu," rozesmál se Železný. Jsou ale výjimky: to kdyby světový rekord hodil některý z jeho svěřenců, třeba mistr světa Vítězslav Veselý nebo aktuálně druhý muž světových tabulek Jakub Vadlejch. "To by mi samozřejmě nevadilo," dodal jeden z nejlepších atletů české historie.
Během své skoro desetileté kariéry kouče už viděl několik adeptů, kteří se mohli jeho hodu do nového tisíciletí alespoň přiblížit. Loni na MS v Pekingu předvedl třetí výkon historie 92,72 Julius Yego z Keni, šanci měli také Rus Sergej Makarov (92,61), Fin Tero Pitkämäki (91,53) či Andreas Thorkildsen z Norska (91,59), který letos ukončil kariéru.
"Jenže se všichni zastavili," upozornil Železný. "Ono po devadesátce už každý metr naskakuje hodně těžko. A tam vzniká rozdíl mezi špičkou a extratřídou," konstatoval na Zlaté tretře, jejímž je ředitelem. Nyní věří nejvíce Yegovi, který se v začátcích své kariéry učil techniku na internetu právě z videí Železného hodů. Potenciál podle něho má i Keshorn Walcott z Trinidadu, olympijský vítěz z Londýna.
"Buď to musí být super obrovský silný zvíře s ne úplně dokonalou technikou, nebo ideální technik. Dohromady to moc nejde," uvedl Železný. On sám byl technickým typem. "Yego je dobrý technik," všiml si. "Každý má svůj vlastní přístup, ale on háže rotační technikou a umí se k tomu dobře postavit," pochválil Keňana. "Afričani jsou talenti a já jsem rád, že oštěp se stal globální disciplínou," doplnil.
Trénuje skupinu čtyř mužů, z nichž limit na olympijské hry a mistrovství Evropy nemá jen Petr Frydrych. Ten byl letos zraněný, ale už zase hází. Práce trenéra Železného baví. "Chtějí to někam dotáhnout. Jsou to inteligentní lidé," řekl. "Kdyby tady nikdo takový nebyl, uvažoval bych, že skončím. A jsem za to rád, že na tom mám svůj podíl, že tady máme takové závodníky," uvedl.
Dost často také musí být diplomatem. Protože má čtyři kohouty na jednom smetišti a logicky občas vznikají napjaté situace. "Možná bych na ně měl spíš někdy zařvat," pousmál se Železný. Ale kdo má z jeho skupiny největší potenciál, to diplomaticky neprozradil. "Nedělalo by to dobrotu. Takhle se můžou se všichni posouvat a spolupracovat," uvedl.
Jedním z nich je sedmadvacetiletý Jaroslav Jílek, který patřil mezi talenty, ale nikdy nevynikal. Železný si ho vzal do skupiny, aby dokázal, že když talent dostane podmínky, má šanci. Za dva roky se Jílek pod jeho vedením zlepšil o deset metrů. "Nikoho nezajímal, ale já chtěl dokázat, že se posune, když bude mít možnost. A on sám také chce. Když bych měl někoho, kdo nechce, tak to dělat nebudu," vysvětlil.
Jílek se díky němu před dvěma lety mohl stát členem Dukly Praha, ale bez smlouvy. "Neměl peníze, dostal maximálně na zmrzlinu, měl jen ubytování. Přesto do toho šel," poznamenal Železný. Jílek v té době pracoval v rodinné pekárně. "Někteří sportovci jsou mimo realitu, všechno mají. A nevidí, co se děje za okny. A když skončí, tak hodně koukají," uvedl oštěpař.
Před pár lety si ještě z legrace oštěpem hodil, ale pak týden nemohl hýbat loktem. Navíc nedávno hrál plážový volejbal a poranil si rameno. Na "klacek", jak sám říká, tak už nesáhne. "Naštěstí můžu dělat všechno ostatní, jen oštěpem házet už nebudu," pravil.
Oslavu padesátin nyní nechystá. Chce ji spojit s úspěchy svých svěřenců. "Po sezoně by to bylo nejlepší. Po olympiádě udělat pořádnou akci. A když to dobře dopadne, tak udělat ještě větší," usmál se.
