"K rozhodnutí mě vedl extrémní vnitřní pocit, že nastal správný okamžik se rozloučit. Není to otázka motivace," řekla Strachová po své patnácté sezoně ve Světovém poháru. "Bylo to vypětí po fyzické i psychické stránce. Teď je znát, že se ulevilo duši. Jednu kapitolu jsem uzavřela a budu se věnovat něčemu novému."
Největší úspěch prožila v roce 2007, kdy vybojovala ve švédském Aare titul mistryně světa. Už o dva roky dříve získala bronz v italské Santa Caterině a sadu zkompletovala stříbrem ve Val d'Isere v roce 2009. K tomu přidala další bronz předloni v Beaver Creeku. Na olympiádě zazářila bronzem v roce 2010 ve Vancouveru.
Zvažovala ještě prodloužení kariéry o rok kvůli účasti na olympiádě v Pchjongčchangu. I v uplynulé sezoně patřila ve slalomu mezi špičku a měla by šanci na další stupně vítězů. "Olympiáda byla velké lákadlo, ale ve Světovém poháru už jsem si splnila v podstatě všechny svoje cíle a přání a bylo těžké mít lyžování jako prioritu. Čím dál víc jsem se k tomu musela nutit silou vůle. Pokud jsou životní priority jinde a nedala bych tomu sto procent a neodváděla bych práci naplno, tak jsem pocítila, že je okamžik se rozloučit. Lyžovala jsem dlouho a je čas jít dál," uvedla vítězka dvou slalomů Světového poháru z Aspenu, kde vyhrála v letech 2008 a 2009.
Definitivně se rozhodla, že po sezoně lyže odloží, po druhém místu ve slalomu v americkém Squaw Valley, který se jel 11. března. "Bylo to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v kariéře. Nebylo to jednoduché a překvapila jsem samu sebe, jaké emoce to ve mně vzbudilo," řekla Strachová.
Poslední závod kariéry absolvovala 18. března v Aspenu, kde byla osmá, a přiznala, že zadržovala slzy. "A slza ukápla, ale pod brýlemi nebyla v ostrém slunci vidět. Nebyly to slzy smutku ani zklamání, ale všechno se za ta léta dralo ven. A byla cítit i určitá úleva, že jsem k tomu dospěla."
První tři světové medaile získala pod dívčím jménem Záhrobská a pod vedením otce Petra, který ji a jejího staršího bratra vedl od prvních krůčků. Před olympiádou ve Vancouveru se s ním ale rozešla ve zlém a dodnes spolu nemluví. "Osamostatnění ve mně dozrávalo několik let, jak jsem sbírala odvahu, a bylo to těžké, protože tam byly osobní a rodinné vazby a převracelo se to na vícero úrovních," řekla.
Po olympijském bronzu v roce 2010 se dlouho výsledkově trápila a spolupráce s Pavlem Šťastným nevyšla. V roce 2012 angažovala rakouského kouče Klause Mayrhofera, ale jejich spolupráci oddálila v témže roce operace nezhoubného nádoru na podvěsku mozkovém, kvůli kterému měla metabolický rozvrat. "Řešila jsem, jestli skončit, ale sestavila jsem konečně profesionální tým, po kterém jsem celou kariéru toužila, a to byl hnací motor jít dál, protože jsem tohle chtěla zažít," uvedla.
Po nemoci se úspěšně vrátila do špičky a získala bronz na předloňském MS v Beaver Creeku. O své životní cestě už natočila dokument nazvaný Dvě minuty života. Zhruba tak dlouho trvá dvoukolový slalom žen, kterých v seriálu SP jela 236.
"Není to jen těch patnáct let ve Světovém poháru, ale patří k tomu i těch pět deset let tréninku a lyžování předtím. Dodneška jsem neznala téměř nic jiného než lyže, lyžování, sjezdovky, hotely, dálnice," řekla Strachová. "Teď přijde velká změna, ale prázdna se nebojím. Mám tolik plánů, že si je musím napsat na list papíru."
České lyžování po této zimě přišlo o dvě dlouholeté opory. Už během sezony oznámil konec reprezentační kariéry běžec na lyžích Lukáš Bauer.
