Čtyřikrát jsem se přistihl, jak nahlas říkám: „Ty vole!“ S NHL se farmářská soutěž nedá srovnat, ale když člověk pravidelně sledující extraligu kouká na to, jak po sobě tihle kluci jdou a navzájem sebou obíjejí mantinely, občas mu s údivem spadne brada.
Kdo neumí bruslit a není odolný proti ostrým nárazům, nemá tady co dělat. Rychlost, síla, vytrvalost. To jsou základní složky pro hokejistu, který chce AHL pravidelně hrát. Chce-li výš? Musí k tomu přidat i chytrost a techniku. Bohužel být i trochu sobec.
Zaujal mě hlavně tenhle moment: útočník stál před prázdnou brankou a zoufale klepal holí do ledu o přihrávku. Málem ji zlomil, obránce ho viděl a stejně mu puk nedal. Chtěl být za hvězdu a dát gól sám. Trefil slabě gólmana na znak. V AHL je to normální, bohužel.
Šikovných hokejistů, kteří by mohli NHL z fleku hrát, se v každém týmu hezkých pár najde. I těch českých. Klidně by mohli nastupovat v Rusku, užívat si fůry peněz i slávu. Jenže o to jim vůbec nejde. Perou se tady v ústraní jenom proto, že si chtějí zkusit NHL. Za to zase mají můj obrovský obdiv.
Jako normální divák nic z toho nepoznáte. Jestliže je pro hráče působení v AHL hokejovým peklem, fanouškům servíruje tučnou porci zábavy. Zápasy jsou prodávány jako bezvadná show. Přestávkový program, nabídka občerstvení, zábavný maskot. Oproti některým extraligovým stadionům úplně jiná úroveň.
Český hokej farmářskou soutěž přehlížel, přitom by se v ní v řadě věcí mohl inspirovat.
Související články
