Roman Kreuziger de facto přišel o dva roky kariéry, dost možná o nejlepší léta. Organizace zvané Mezinárodní cyklistická unie (UCI) a Světová antidopingová agentura (WADA) se zase maximálně znemožnily. Proto není v kauze biologického pasu českého silničáře, která skončila stejně podivně, jako začala, žádný vítěz. Naopak, prohráli úplně všichni.
Cyklistické kroniky si ten případ budou pamatovat pod názvem „ Kreuziger case“. Kauza biologického pasu Romana Kreuzigera dospěla po dvou letech k rozuzlení. Z velkého finále je však cítit, že všechno bylo a stále je podivné.
Z pohledu českého cyklisty by to přitom mohlo vypadat jako drama se šťastným koncem. Vždyť přeci zvládl přesvědčivými právními argumenty ubít protistranu. Dokázal, že nic z toho, co o něm tvrdily orgány UCI a WADA – tedy, že velké výkyvy v biologickém pasu ukazují na užívání zakázaných látek – nemá žádnou váhu.
Tyto organizace se díky české snaživosti dokonale kompromitovaly. Odhalily, že jsou nejdřív všehoschopné a poté neschopné. Měnily pravidla v průběhu hry, rozpoutaly velký povyk.
Když zjistily, že pouhé podezření z dopingu nemůže být ani v dnešní konspirační době bráno stejně jako pozitivní test, zahrály vše co nejvíc do autu. Zrušily slyšení u Sportovní arbitráže (CAS) a vše vysvětlily krátkým prohlášením o „nových skutečnostech“. Udělaly to vychytrale, protože nemusí jakékoliv kroky vysvětlovat před nezávislou komisí.
Pro Kreuzigera je to výhra s hodně hořkou příchutí. Dopadl podobně jako šikanované dítě, které našlo oporu ve studijním řádu, ale zároveň zůstalo ve stejné škole. Se stejnými spolužáky.
Téměř jistě se stal obětí zákulisní války špinavého světa, který nejenže ho obklopuje, ale do něhož dobrovolně vstoupil. Mluví se o tom, že biologický pas byl jen trapnou zástěrkou. Funkcionáři ho údajně chtěli ztrestat za spolupráci s lékařem Michelem Ferrarim, jedním z největších expertů v oboru. Ten dostal kvůli dopingové aféře doživotní zákaz působení ve sportu. Jejich kontakty se datují do let 2006 a 2007.
Už tato spekulace ukazuje bizarnost celého prostředí. Mezi klienty Ferrariho patřil i padlý král Lance Armstrong , ale také opěvovaný a oficiálně neposkvrněný superšampion Eddy Merckx, jehož pozici legendy si dovolí zpochybnit málokdo. Na místě je minimálně rozpolcenost.
Člen stáje Tinkoff-Saxo nyní sice může oslavovat konec útoků na svou čistotu. Zároveň ví, že byly promrhány dva roky jeho kariéry. Nemohl startovat na loňské Tour de France ani na Vueltě. Všechny závody jel pod tlakem.
V době, kdy měl jako lídr bojovat o vítězství v jarních klasikách a o stupně vítězů na podnicích Grand Tour, byl v permanentním stresu. Žil v podivném vzduchoprázdnu, uvízl ve spárech zvráceného systému, hrozil mu reálně konec kariéry. Vůbec není jisté, že se ještě někdy dostane do kondice, s níž dostane možnost usilovat o nejvyšší mety coby kapitán elitní stáje.
Není mu co závidět. Jeho pověst byla tahanicemi poškozena. Může se sice pokusit vysoudit odškodné, protože náklady na právní služby šly do milionů, ale to mu cyklistický život ani narušený kredit nevrátí. Dle výsledků je zatím stále nejlepší český silniční cyklista všech dob a tuzemský průkopník ve světě velkých lídrů. Kvůli tomuto případu si ho však historie bude pamatovat i jinak.
Roman Kreuziger sice nyní porazil UCI i WADA. Jenže ve světě profipelotonu, kde je v posledních dekádách jisté jen to, že není jisté vůbec nic, se rozhodně nedá mluvit o pravém vítězství.
Témata:
doping, blog, cyklistika, UCI, Roman Kreuziger, sport, františek prachař, WADA, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
