Když jsem se v minulých týdnech setkal s výživovým poradcem Gabriely Soukalové, Richardem Pflegerem, říkal mi, že pro vítězství se musí sejít řada okolností přesně v daný moment. Musí vám být umožněno, aby se vám dostalo té cti, říkal mi.
Středeční stříbrný úspěch české biatlonistky na MS je však pro ni nejen darem, ale i odměnou. Odměnou za její sílu, vůli a pozitivní přístup ke všemu, co dělá.
Právě tato sezona, do níž vstoupila, pravda, ne skvostnými výsledky jí ukázala po letech úspěchů a časů, kdy se stala tváří českého biatlonu, jiný svět. Svět, kdy byla najednou v pozadí, v pozici dvojky a přicházely chvíle, kdy se jí ti rozumní snažili poradit a ti nerozumní... ji kritizovali.
Jenže ona udělala to nejlepší, co mohla. Nezatrpkla a nevzdala se. Naopak si z kritiky brala jen to dobré. Začala třeba spolupracovat právě s výživovým expertem, poslouchala rady, radovala se z každého, byť drobného úspěchu. A soustředila se na MS, na které gradovala svou formu.
Ano, je to zase jiná Gabriela Soukalová než ještě vloni. V profesním i osobním životě je jinde. Ale co je důležité, je tam šťastná. A právě u ní je psychická pohoda alfou a omegou toho, aby jí "bylo umožněno".