Třetí místo ve smíšené štafetě, kde Gabriela Soukalová předávala v čele, páté místo ve vytrvalostním závodě, kde se triumf rozplynul až poslední neúspěšnou ranou a vítězství ve sprintu bez jediné chyby na střelnici a páté místo ve stíhačce. K tomu se dá říct jen: Wau, tenhle start Gabriely Soukalové do sezony je pecka.
Pryč je loňská skepse, už zase připomíná závodnici, jakou byla v olympijské sezoně 2014, kdy si i na konci posteskla, že si nemůže zazávodit ve Světovém poháru s ryzími běžci na lyžích. Není to klišé, když řeknu, že ji závodění zase baví.
Soukalová je totiž ultra talent. Ať už maluje, zpívá, ryje medaile nebo létá v biatlonu, potřebuje aby, ji právě ta činnost bavila. Teprve pak se pro ni dokáže nadchnout a umí v tom být jedna z nejlepších. Vloni tuhle motivaci zprvu hledala a jak to dopadlo, viděl každý. I v biatlonu totiž platí, že více jak půl výkonu, dělá psychické rozpoložení a správně nastavená hlava.
Při absenci Darji Domračevové to navíc také cítí. Trůn královny světa je volný a i ona se o něj může porvat. A já tvrdím, že pokud zůstane zdravá a vyhnou se jí tradiční virózy, které ji kdysi trápily, pak se řadí do okruhu tří, čtyř opravdových favoritů, které ho mohou skutečně získat.
