Takovéto typy zpráv se objevují spíše na Apríla. Jenže tentokrát to vše byla bláznivá realita. Pět dní poté, co vyhrál titul, se Nico Rosberg rozhodl ukončit kariéru. I přes upadající atraktivitu ukázal, že F1 umí stále šokovat. Němec navíc není impulzivní střelou – chce se více věnovat rodině. Tím se sice vzdal šance zapsat se výrazněji do historie svého sportu, ale co… v životě jsou důležitější věci.
Bude vždycky mistrem světa. Bude vždycky tím, kdo se uměl rozloučit na vrcholu. Tím, který navázal na rodinnou tradici a po otci Kekem se stal též mistrem světa. Jenže nic víc. Nic míň.
Odchod Nika Rosberga vzbuzuje můj osobní respekt. Dal přednost rodině před kariérou. Chce vidět růst svou dceru Alaiu. Chce se více podílet na její výchově. Chce zvolnit a žít více rodinný život s manželkou Vivian, než létat takřka celý rok po světě. To je ve světě ambiciózních draků v F1 obdivuhodné. A raritní.
Čekali byste od Lewise Hamiltona, že se spokojí s jedním titulem? Nebo Sebastian Vettel? Nebo Michael Schumacher? To do téhle rodiny jaksi nepasuje… „Musíš vyhrát další rok znova, jinak si lidi začnou myslet, že si to vyhrál náhodou,“ říkal kdysi Niki Lauda i Jamesi Huntovi.
Nad to všechno se ale Rosberg povznesl. Povznesl se nad tím, že by udělal do historie F1 výraznější stopu než jen jedním titulem. Stačilo mu zaseknout drápek a alespoň takhle se zapsat. To mu stačí. Je to málo? Je to víc než mohl očekávat? Každopádně je to tolik, kolik on sám chtěl.
Jeho putování tak končí ve fázi, že se mu povedlo zdolat Lewise Hamiltona a předem se tak pojistil, že už od něj nebude v dalších sezonách poražen nebo potupně pasován do role dvojky. Nebude se na něj spoléhat jako neotřesitelného šampiona a imperátora, který tvořil éry. Ale jako na borce, pro nějž rodina byla víc než práce.
A to je rozhodně hodné uznání…
Související články
