Ta výměna názorů vyvolala v posledních dnech v Česku vášně. Ano, pohybuju se kolem Gabriely Koukalové už od roku 2012 a vím, že i jakékoliv její vyřčené náznaky dovedou vyvolat mezi lidmi obrovskou diskuzi, avšak i mě tenhle rozsah nyní překvapil. Přitom to byla jen jedna otázka a jedna odpověď na to, zda tuší, z čeho mohly její aktuální zdravotní potíže vzniknout.
Svým názorem, že šlo o chronickou věc, v níž ale mohlo sehrát roli více faktorů a jedním z nich mohla být změna techniky běhu, k němuž byla přesvědčena, však česká biatlonistka spustila lavinu. Předně podotýkám, že celý rozhovor ve středečním Sportu byl autorizovaný a schválený samotnou závodnicí. Z novinářského hlediska se už nešlo zachovat více korektně.
A ono to vlastně ani nebylo poprvé, co stejnou myšlenku vyslovila. Už v září pro MF Dnes připustila, že v tom změna techniky běhu může hrát roli. Tehdy se však nad tím ještě málokdo pozastavil. Do sezony zbýval čas, a tak trochu jsme si z minulých let zvykli, že se Gabriela Koukalová občas podceňuje, aby ze sebe sejmula tlak. Pokud by ale teď současnou situaci chtěla hodit na média, je to zcela zbytečné.
Věřím, že ani ona sama nečekala, jakou její slova vyvolají reakci. Na druhou stranu, když zazní jeden názor (A), je nutné se zeptat i toho druhého, co si o tom myslí (B). Nejde o rozeštvávání ani hledání senzací… jde o nutné a objektivní vyslechnutí druhé strany. Nic víc. Pokud by k tomuto nedošlo, byl by to naopak špatný novinářský přístup.
Coby jeden z lidí, který popisuje biatlonový boom od samého začátku, chápu, že je nepříjemné, jak pak věc začala žít samostatným životem. I pro mě. Gabriele Koukalové fandím, přeji ji jen dobré a sám vím, že z tohoto nedorozumění dvou hlavních českých biatlonových es nemůže vyjít nic dobrého. Osobně bych radši psal o lepších zprávách, jako jsou vítězství, euforie, vtipné hlášky či dělal rozhovory se zahraničními závodníky.
Tohle vše se vám píše lépe, než se hrabat ve sporech, které jen bolí a o nichž se nikdo nechce bavit. Nejste spokojení vy, ani sportovcům se na to neodpovídá dobře, čtenářům se to zdá jako kampaň… naštvaní jsou všichni. Co z toho?
U Koukalové je logické, že při vzrůstající frustraci hledá možné příčiny, zároveň ale šlo o nešťastný styl komunikace. Dříve, než s tímto názorem vyšla ven, měla si nejprve vše vyjasnit uvnitř týmu.
Po olympiádě v Soči jste mohli dát ruku do ohně za to, že vztahy Rybáře a Koukalové nemohou být lepší, a byť se nyní zdá, že i jejich spolupráce prošla určitým vývojem, nevěřím, že by měla končit ve stylu Zuzana Hejnová – Dalibor Kupka či Barbora Špotáková – Jan Železný .
Naopak věřím, že si ti dva v příštích dnech sednou a vše vyjasní. Tak, aby jejich spojení zase táhlo biatlon vzhůru, jak se nám všem v minulých letech líbilo.
Související články
