My chceme Spartu! Pokřik, který většina hráčů v rudém dresu neslyší ráda, vyprovázel letenské fotbalisty po vydřeném vítězství 1:0 nad Duklou. Fanouškům se současné výkony nelíbí a svůj nesouhlas dávají dost jasně najevo. Své by o tom mohl vyprávět Václav Kadlec, jehož při střídání vyprovázel pískot tribun.
Když se podíváte na tabulku ePojisteni.cz ligy, dojde vám, že favority na titul jsou tři týmy. Když se podíváte na výsledky posledních zápasů, zjistíte, že dvěma celkům ze tří se herně zrovna nedaří. Avšak pouze sparťanští fotbalisté mohou po výhře nad městským rivalem říct, že necítí podporu vlastních fanoušků.
Tak jako to naznačil Tomáš Koubek . „Sejde se tady devět tisíc lidí, někdo nám fandí, někdo bučí. Snad nastanou časy, kdy se sem lidé budou opět těšit a budeme všichni spolu,“ povzdychl si sparťanský brankář po sobotním utkání, které Sparta urvala spíš bojovností než pohledným kombinačním fotbalem.
Fanouškovi na Letné zkrátka nestačí zápas odběhat, ukopat, ubojovat a spokojit s hubeným výsledkem 1:0. To není v jeho DNA. Fotbalisté v rudém zkrátka musí snést ta nepřísnější měřítka. V očích svých příznivců jsou sparťané v tom největším tuzemském klubu. A to si podle nich v současné době zřejmě neuvědomují…
Stačilo, aby Václav Kadlec trestuhodně zahodil pár šancí, doslova odevzdal přímý kop ze slibné vzdálenosti, zabil nepřesnou přihrávkou nadějný brejk a publikum bouřilo. Když se jej trenéři rozhodli ze hřiště stáhnout, potlesku se nedočkal. Naopak. Tribuny začaly pískat.
Na tiskové konferenci hlavní trenér a sportovní ředitel v jedné osobě Tomáš Požár sice jeho a Josefa Šurala bránil, že hráli první ostrý zápas v základní sestavě, po peripetiích se zraněním jim chybí dostatečná herní praxe, ale to fanoušky nezajímá. Možná, kdyby se to stalo řadovému hráči, přešli by to, nedávali by svůj hněv tak najevo.
Jenže letní přestupová suma, která přesáhla 70 milionů korun a z Kadlece udělala rekordní transfer směrem do české ligy, jim stále leží v hlavě. Od hráče jeho formátu čekají víc.
Stejně jako je netěší průměrné, místy až podprůměrné výkony ostatních z kádru. Dřív se říkávalo, že ne každý má na to, aby rudý dres mohl oblékat. Za slavných časů bylo dokonce nepsané pravidlo, že adresa na Letné je jen pro vyvolené, nejlepší z nejlepších.
Dnes už to v očích fanouška neplatí, a možná proto protestuje tím, že na vlastní hráče píská a vyvolává pokřik „My chceme Spartu“.