Když ve středu večer proti sobě nastoupili Real Madrid a Barcelona v odvetě španělského Superpoháru, vývoj zápasu vypadal zcela jinak, než většina fanoušků zřejmě očekávala. Svěřenci Zinedina Zidana vlétli na katalánský klub jako uragán, vysoko napadali, dostávali se do šancí a zaslouženě vstřelili za poločas dva góly. Ne jednoho diváka muselo napadnout - takhle špatnou Barcelonu jsem dlouho neviděl.
Povězme si na začátku, na co jsme od Lionela Messiho a spol. již několik sezon zvyklí. Odolávání soupeři na vlastní polovině? Vyčkávaní na brejky? Kdepak. Barcelona se vždy prezentovala takzvaným totálním fotbalem. Tempo hry diktovali její hráči, soupeř zuby nehty bránil v deseti lidech svoji branku a vyčkával, zda se neobjeví prostor pro protiútok.
Jenže ve středu na Santiago Bernábeu nastoupil proti domácímu Realu zcela jiný tým. Mnozí čekali od Barcelony ofenzivní smršť, jelikož potřebovala vstřelit tři góly na to, aby v odvetě dohnala ztrátu a získala trofej.
Byl to však Real, kdo byl hladovější, živější a kdo prvních dvacet minut presoval hostující obranu, která si s napadáním nevěděla rady a kupila zbytečné chyby. Ty vedly i ke dvěma brankám Realu, které takřka rozhodly o vítězi dvojutkání.
Proč se však Barcelona nechala zatlačit a nebyla to ona, kdo se hnal za výhrou? Odpovědí na otázku může být hned několik. Jednou z variant je špatně zvolená taktika nového trenéra Ernesta Valverdeho.
Ten do odvety připravil rozestavení 3-5-2, které však vůbec nefungovalo. Stopeři nezvládali nápor domácích hráčů, halvbeci nepodporovali dostatečně útok a Lionel Messi byl s Luisem Suárezem často v početní nevýhodě proti obraně Realu. Jeho hráči se i po ztrátě míče dokázali rychlým presinkem opět dostat k balonu. Převaha svěřenců Zinedina Zidana bila přímo do očí. Real dokonce i ovládl statistiku držení míče, což je v zápasech s Barcelonou velký nezvyk.
Pro změnu se nový trenér Barcelony rozhodl až na začátku druhého poločasu, když stáhl Gerarda Piquého a do hry poslal krajního beka Nélsona Semeda. To už ale bylo pozdě. Barcelona v tu dobu potřebovala vstřelit pět gólů, aby vyhrála.
Po zápase Valverde vyjmenovával faktory, na kterých musejí hráči ještě zapracovat. O tom, že neodhadl taktiku a špatně zvolil sestavu, se však už nezmínil. A tak to veřejnosti prozradili sami hráči, kteří si postěžovali na to, že nečekali od Realu hru s triem Asensio, Benzema , Vázquez, ale pouze dva útočníky.
Neymarův odchod má dopad
Druhým faktorem, který ohromně ovlivnil hru Barcelony je odchod Neymara do Paris Saint-Germain. Ačkoliv si to mnozí v Barceloně nechtěli připustit, jeho přínos pro katalánský tým byl značný, ačkoliv někdy zůstával ukrytý ve stínu Lionela Messiho.
Nejen, že o tom svědčí statistiky, ale ve dvou zápasech s Realem se to znatelně projevilo i vizuálně. Madridská obrana to měla mnohem snazší, když se mohla zaměřovat pouze na náběhy Luise Suáreze, přičemž Messiho, který hrál staženěji uprostřed pole, přebírali záložníci.
Zní to jako umělé alibi, ale do Neymarova odchodu Barcelona v letní přípravě šlapala. Na turné v USA porazila Manchester United (1:0), v podstatě sám Neymar rozebral Juventus (2:1) a vítězství přišlo i při zámořské přestřelce nad Realem (3:2).
Současný stav týmu je kritický. Svědčí o tom i slova Gerarda Piquého, srdcaře, jehož nesympatie k Madridu jsou veřejně známé. „Real je momentálně lepším klubem,“ nebál se po dvou porážkách prohlásit.
A měl pravdu. Takovou Barcelonu, která nastoupila v prvních dvou soutěžních zápasech nové sezony, fanoušci dlouho nepamatují. O to víc se bojí, když se podívají do kalendáře. Už v neděli začíná La Liga, a pokud měl Ernesto Valverde v plánu vrátit mistrovský titul zpátky do Barcelony, bude muset hodně rychle přijít na to, jak vrátit Barceloně její zabijácký instinkt.
Témata:
fotbal, blog, barcelona, Superpohár, Real Madrid, sport, Španělsko, Jakub Dvořák, Sport na Heureka.cz
