Na jaře před pěti lety rozjelo vedení fotbalové Sparty projekt s názvem „My jsme Sparta“. Jednalo se o manifest, který sdružoval fanoušky letenského klubu a který pojmenovával hodnoty, kterých se „správný sparťan“ drží. „Jsme vidět. Jsme slyšet. Jsme dvanáctým hráčem. Jsme tu, když se daří a zůstáváme, když se chybuje. Jsme ti, kdo věří ve Spartu,“ zněla jedna ze slok. To vše klub doplnil motivačním videem, které má dnes na Youtube přes 250 tisíc zhlédnutí. Proč o tom ale píšu? Protože teď, když letenský klub prochází jednou z nejsložitějších ozdravných procedur za poslední roky, se k němu jeho část skalních fanoušků otočila zády. Místo pomoci v nesnázích mu hází klacky přímo pod nohy.
Pokud by se měli sparťané držet alespoň výše uvedených hodnot, znamenalo by to, že i přes vlažný rozjezd na začátku sezony, nepostup do Evropské ligy a čerstvě i prohrané derby, by byl každý zápas na Letné vyprodán a fanoušci by dál fandili s vírou, že lepší časy přijdou. Jak ale bylo na nedělním utkání s Teplicemi vidět, realita je jiná.
Sektor za brankou, kde se srocuje tvrdé jádro ultras, se rozhodl pro tichý protest. Před zápasem jeho členové zalepili vstup do sektoru páskou a zanechali vzkaz. „Kotel je uzavřen. Nevyvěšujte vlajky, nefanděte.“ Část skalních fanoušků na stadion ani nedorazila. A hrstka, která ano, nefandila. Po celý zápas mlčela. Jediné, na co se jindy hlasití příznivci pražského klubu zmohli, byl transparent, který dával sbohem trenérovi Andreovi Stramaccionimu.
Právě jemu a sportovnímu managementu nemohou ultras přijít na jméno. Podle nich je projekt, pro který se majitel klubu po letech nezdarů rozhodl, velkým omylem. Krokem vedle. Dokonce takovým, že se odhodlali k pokřikům, ve kterých generálního ředitele Adama Kotalíka posílali do plynu. A to jen těsně poté, co se s nimi sešel trenér Stramaccioni a snažil se konflikt na obou stranách urovnat. Jenže bez výsledku.
Část tvrdého jádra jako kdyby se sama vpasovala do role stínového managementu klubu, který má ve své gesci z tribuny nutit členy vedení klubu k rezignaci, odvolávat trenéry či přímo hráče. Zdá se, že teď už nezbývá než čekat do zimy na to, jaké posily do Sparty přivede...
Ti příznivci, kteří na nedělním zápase s Teplicemi byli a fandili, domů odcházeli s pocitem, že jejich tým konečně předvedl kvalitní výkon a zaslouženě vyhrál, ale také s tím, že zažili zvláštní atmosféru. Tu v době protestu tvrdého jádra zachraňovaly okolní tribuny, které tým po většinu zápasu povzbuzovaly. Ale nemá cenu si nic nalhávat, že pokud by fandil celý stadion, byla by kulisa jiná.
Přitom právě podpora vlastních fanoušků je to, co hráči na hřišti momentálně potřebují nejvíc. V momentě, kdy jim to skřípe, jsou hlasití fanoušci v zádech přesně tím, co vlívá energii do žil. To je podle mého názoru pravá role skalních fanoušků.
Tím však netvrdím, že fandové nemají právo vyslovit svůj nesouhlas. Vše však musí být v rámci mezí. Pamatujete si, jak fanoušci Arsenalu protestovali proti Wengerovi? Pokřiky "Wenger do plynu" k tomu rozhodně nepotřebovali.
Fanoušci jsou pro klub důležití a vedení by se mělo snažit jim naslouchat. Zároveň by ale ultras svou roli neměli zneužívat a hrát si při každém neúspěchu na personalní oddělení klubu. Tuto pravomoc ani zodpovědnost prostě nemají.
CELÝ SESTŘIH: Sparta - Teplice 3:0. Zářil dvougólový Václav Kadlec
Video se připravuje ...
Když během zápasu s Karvinou docházelo k názorovým střetům protilehlých tribun a kotle, apeloval po utkání na vlastní fanoušky i Tomáš Rosický . Muž, který zažil přes osmdesátitisícové návštěvy v Dortmundu a užíval si kouzla ostrovního fotbalu v Arsenalu. Návrat domů za fanoušky, které znal jako ty nejlepší v republice, mu však při prvním zápase v základní sestavě zhořkl.
„Takhle nejednotné fanoušky Sparty, to jsem snad ještě nikdy nezažil. Já bych pochopil, kdyby chtěli vyjádřit to, co jim vadí, na začátku a potom tým podpořili, ale…,“ bezmocně komentoval dění na tribunách. Někteří z kotle dokonce ani neslavili jeho trefu v rudém dresu po 17 letech. Když už ani taková sparťanská legenda nemá supermoc, aby tvrdé jádro obměkčila...
Vybraní fanoušci si vzali do hlavy, že nejlepší řešení pro blaho klubu v současnosti bude, když mu vlastně fandit vůbec nebudou. V době, kdy se Sparta snaží najet na vítěznou vlnu a dohánět manko, které si na začátku sezony sama způsobila, je to od nich rána pod pás.
Pokud se ale Stramaccionimu a spol. přeci jenom podaří tým nakopnout a vítězit, bude to odměna především pro ty, kteří na stadionu zůstali, a i když ne zrovna tak hlasitě, podporovali dál svůj klub.
Ostatně, jak stojí v pět let starém manifestu pod který se podepsalo několik tisícovek fanoušků: „Pro ty, kteří jsou s klubem, když se daří, ale i když se chybuje.“ A to momentálně sparťanští ultras rozhodně nejsou.
Související články
