Podíváte se na ten záznam poprvé. Podruhé. Potřetí. Podvacáté. Pokaždé se pokusíte najít pro Radka Dlouhého nějakou polehčující okolnost. Jenže pokaždé dojdete k tomu, že žádná neexistuje. Tohle byla fyzická likvidace. Ne hokej.
Poměrně marné je tady kličkování v podobě výmluv „na poslední chvíli se skrčil“ či „na poslední chvíli se narovnal“. Nic takového se nestalo. Michal Broš stále pokračoval ve stejném pohybu. Ani nepřibrzdil, ani nezrychlil. Nic takového.
Takže je jen a jen chyba a zodpovědnost olomouckého útočníka, jak celý střet dopadl. Jedině on může za soupeřův převoz do nemocnice, za nucenou zdravotní pauzu. Velmi pravděpodobně si následky svého přestřelu už dávno uvědomil.
Rozhodně by nad ním měl přemýšlet déle než šest utkání. Často se opakuje ona větička: „Nechtěl jsem ho zranit...“ Jenže pokaždé, když se rozjedete někoho trefit, rozhodně mu chcete dát svou sílu a kilogramy pocítit. Pokud neumíte bodyček provést precizně, oběť často končí právě ve špitále.
Tvrdost je potřeba, k hokeji jednoznačně patří. Nárazy do mantinelů, uprostřed ledu – vždyť to je jeden z hlavních charakterů této hry. Ale musíte je provádět s respektem. S maximálním možným ohledem na sokovo zdraví. Radek Dlouhý tak neučinil.
Likvidace Broše. Dlouhý z Olomouce sestřelil útočníka Boleslavi loktem do hlavy
Video se připravuje ...
Související články
