PŘÍMO Z TORONTA | Zabývat se ve sportu slovem KDYBY nemá nejmenší cenu. A přesto se jím bude každý sportovec i fanoušek mučit po velkých prohrách. A třeba i výhrách. Jako po té, kterou na Světovém poháru ve čtvrtek čeští hokejisté vybojovali nad týmem USA (4:3).
KDYBY se podařilo vyhrát to zatrolené prodloužení proti výběru Evropy, tak by skalp Američanů znamenal postup do semifinále. Jenže kdyby nepochytal Petr Mrázek 28 střel v první polovině onoho duelu, tak by nebylo ani ono prodloužení. Takže to máte těžké.
Tohle je rychlé hodnocení pár minut po (z tuzemského pohledu) posledním vystoupením na báječné přehlídce toho nejlepšího hokeje, který je nyní k vidění. V dalších dnech přijdou podrobnější, věcnější a především hlubší rozbory.
Nicméně. Češi spoléhali na překvapení. Překvapení je mohlo poslat dál. A jednoho se dočkali hned po prvním duelu. Evropa skolila Ameriku a rozdala karty velmi příznivě. Utkání s Kanadou najednou nemělo pro soubor Josefa Jandače žádný dramatický význam.
Jenže i tak vzalo naděje. Výsledek 0:6 srazil sebevědomí, navíc zůstal pocit křivdy po výroku sudích. A hlavně, promítl se do souboje se slovinsko-dánsko-rakousko-francouzsko-norsko-německo-svýcarsko-slovenským výběrem.
Prvních 30 minut bylo špatných. Tak špatných, že je další průběh neodpustil. Jakkoliv přišla naděje, jakkoliv tomu můžeme říkat štěstí či smůla. Jakkoliv bude trenéra Josefa Jandače, jeho hráče, vás i mě trápit slovo KDYBY.
Proti USA už šlo především o to najít v sobě motivaci. Porazit pocit, že je vše ztraceno. Hráči to dokázali. Vyrovnali se situací lépe než jejich protivníci a zaslouží si za to potlesk. Potvrdí morální kredit téhle party, která se chlubila svou soudružností.
To, že to nestačilo, je jiný problém. Lepší hráče nyní nemáme, Jaromír Jágr už reprezentaci pomůže pouze podporou přes sociální sítě. Takže je především na vedení českého hokeje, abychom si za osm let mohli věřit v lepší budoucnost jako nyní Finové. A za 12 se jí dočkali.
Více o Světovém poháru v Kanadě čtěte zde >>>
Související články
