Poprosí ho o fotku, zastaví se, usměje. Už to udělal milionkrát. Sidney Crosby to udělá znovu. Pokud ho to otravuje, nepoznáte to. Tenhle chlap ale není jen klukem z plakátu. Je to nejlepší hokejista planety. Bezpochyby. První finále Světového poháru (Kanada-Evropa 3:1) to v úterý znovu ukázalo.
Pokud je možné zůstat v pozici jednoho z největších (ne-li největšího) miláčka národa lidským, pak to Sidney Crosby dokázal. Je symbolem týmu Kanady. Týmu vítězů, absolutních hvězd. On je však vůdcem. Na ledě i mimo něj. Každý to cítí.
Na ledě ho můžou během sezony nenávidět. Tolikrát se střetli v obrovských bitvách NHL, toužili si navzájem vzít šanci na Stanley Cup. A jistě i dát pěstí, vždyť to k tomuhle sportu patří. Jenže v Torontu Brad Marchand, Jonathan Toews, Steven Stamkos a všichni další prokazují číslu 87 respekt.
Mají k tomu poměrně dost důvodů. Dvakrát svou zemi jako kapitán dovedl k olympijskému zlatu, to samé předvedl na mistrovství světa, na ruku brzy dostane i druhý prsten za vítězství ve Stanley Cupu. Individuální výkony a úspěchy už ani není třeba jmenovat.
V noci na středu to od favoritů nebyl proti Evropě nejlepší výkon. Crosby sice vymyslel dlouhou příhrou akci před gólem na 1:0 a Steven Stamkos se konečně trefil – 2:0. Jenže pak dění na ledě režíroval spíše outsider.
Dokonce snížil. Tomáš Tatar se prosadil potřetí v turnaji, potřetí ve dvou zápasech. Kapitán soupeře u toho byl na ledě. Aniž by to chtěl (nebo k tomu dal pokyn) trenér Mike Babcock, zavelel své pětce – střídat. Naštvaně. A následně se vrátil ke svému perfekcionismu.
Vyústil v akci před zlomovým zásahem Patrice Bergerona. Crosby vymotal za brankou beka i sudího a rozdal dárky. Ale nebyla to jen ofenziva, kde dominoval. Nezaváhal ani na druhé straně, žádný vypuštěný sprint do obrany. I v tom je jeho výjimečnost.
Čtvrtou třetinu si jako obvykle užil v tiskovém středisku. Zase a znovu odpovídal na to, že měl krátké léto. Kde se v něm bere síla. Kde to týmu skřípalo. (navzdory vítězství byla místní média k mužstvu poměrně kritická)
I tohle zvládl s bravurou, nad odpovědí se většinou zamyslel. Nevypálil první frázi. Byl věcný.
Protože to patří k jeho práci. I tohle nabízí fanouškům vedle svého umění, vedle puků hozených dětem na rozbruslení. Vedle úsměvů z lóže, odkud ve volném dni sledoval zápas baseballových Blue Jays. Vedle hokejové školy, kde ve svém rodném městě pomáhá nadějím k prvním krokům na ledě.
Prý přichází nový vládce. Connor McDavid. Bude se muset hodně snažit a bude to trvat ještě hodně dlouho, aby si trůn přivlastnil.
Související články
