Tvrdou zkouškou byl pro Evropu Světový pohár. Na ledě i mimo něj. Tenhle turnaj fungoval výborně. Pro jeho organizátory, pro fanoušky v zámoří a pro hráče. Milovníky tradice však musel štvát a dost možná pro ně bude hůře.
Před startem velkolepé hokejové akce se dala srovnávat dvě města. Praha a Toronto. První, protože dokázalo v nedávné době uspořádat (především díky nadšení národa) dost možná nejlepší světový šampionát historie. K tomu druhému tahle hra prostě patří. Narodila se tu, vyrostla tu.
Teď známe výsledek měření. Mistrovství světa je festivalem. Festivalem, kde se vedle pódiových trháků představí i menší kapely a všichni z toho mají radost. V Evropě dojde k setkávání jednotlivých národů u kelímku s pivem, poražení se objímají s vítězi. A o tom to přeci je.
Světový pohár je obřím podnikem. Nenabídne až takovou lidskou vřelost. Na druhou stranu nabídne perfekcionismus, dokáže vydělat peníze. Díky tomu pak má moc ukázat konfrontaci těch opravdu nejlepších proti nejlepším. A o tom to přece je také.
Zůstane pak na každém, co komu dělá větší radost.
Nicméně je více než zřejmé, že na další pokračování SP se nebude čekat 12 let. NHL se snaží dostat na evropský trh a tohle se jí jeví jako dobrá ulička. Lepší než předsezonní exhibice slavných klubů, logisticky řešitelnější než expanze na „starý kontinent“.
NHL chystá ještě větší show
Pokud byl současný ročník do jisté míry (velmi dobře zvládnutou) hurá akcí, ten další bude promyšlenější. Teď šlo o startér, o vrácení se do povědomí. Napříště si organizátoři pravděpodobně připraví ještě větší show.
Může dojít na kvalifikaci, tedy šanci pro Švýcarsko, Německo a další získat vstupenku do play off turnaje. Severní Amerika mezitím uvidí sérii USA vs. Kanada. Češi opakovaně vyzvou doma Rusy, Švédové si to rozdají s Finy.
Pořád se najdou milovníci starých pořádků, kteří budou brblat. Ale výrazně stoupne počet příznivců (on by ostatně s českou účastí ve finále stoupl už nyní) v dobrém slova smyslu megalomanského projektu.
Že je co zlepšovat, o tom také není pochyb. Hlediště arény v Torontu bylo na závěrečné boje sice možná vyprodané, ale rozhodně ne zaplněné. Postup týmu Evropy do finále navíc nepomohl k vygradování akce, nebudil takové emoce u obecenstva ani u protagonistů. Jakkoliv byl příběhově sympatický.
Faktem zůstává, že NHL má moc ve svých rukách. Může si rozhodnout o osudu obsazení olympijských her, kdy touha hráčů (v čele s Ovečkinem) zúčastnit se bude spíše poradním hlasem. Může se rozhodnout o směřování mezinárodního hokejového soupeření.
V Torontu demonstrovala svou sílu na ledě i v zákulisí, jasně nastavila hranice pro další vyjednávání. Pro zbytek světa je to varování i motivace sešikovat se k odboji. Najít svůj zdroj financí, najít prostředky k rozvoji.
Začít může třeba jednotnou podporou Ligy mistrů.
