Řekne se profesorský hokej. A povětšinou je to hokej takový, který dané mužstvo moc nebolí, nestojí moc sil. Tedy alibistický. Ve většině případů také neúspěšný. Bez energie, bez chuti a zápalu se vyhrávat nedá. Což je dobře. Jenže profesorský hokej je i ten liberecký. A to je hokej takový, který má smysl. Tedy účelný. Hráči vědí, co dělat mají a chtějí. Důvěřují svému systému a soupeři ve finále nezbývá než soka ještě pochválit. Tak jako tomu činili včera Mladoboleslavští. A ano, to je také dobře.
Je to opakování řečeného, nicméně tohle může být inspirací pro ostatní. Nejde jen o výsledky, jde i o přejímání různých rolí u obyvatel kabiny. Ne, tenhle klub není ani po dvou létech odchodů hvězd bez lídra a tváře. Umí si poradit.
Stále se drží linie, kterou si vytyčil. Nehledě na jména, která nosí tygří hlavu na hrudi. Pryč jsou Radim Šimek, Ondřej Vitásek a nyní i Martin Ševc. Znát to výrazně není. Nahradí je vypiplaní Filip Pyrochta, Michal Plutnar nebo Adam Jánošík.
Stejně je to v útoku. Michalové Birner a Řepík už tu nějakou dobu neřádí, jenže i na jejich odkazu vyrostli další. Zdejší hokejisté už v sobě zkrátka mají zakódovanou DNA bojovníků, vítězů. A nově příchozí do systému pravidelně zapadají.
I v této sezoně bude Liberec nebezpečný a může hrát vysoko. Ačkoliv by se to mohlo podle jmenného výčtu odchodů zdát nelogické.
Související články
