Tak dlouho ještě samostatná slovenská liga na pád prvního trenéra nečekala. Po třináctém kole se jím stal František Straka, který si tak připsal další kuriózní rekord své pestré kariéry. Je to škoda, protože zápasy Sparty se Slovanem Bratislava v Evropské lize tak přijdou o značnou část svého náboje. Nicméně o šok nejde, pro excentrického kouče je trpký konec angažmá už obnošená vesta.
Přitom vše začalo báječně. Hned v prvním zápase na lavičce Slovanu Bratislava slavil František Straka zisk trofeje, konkrétně slovenského superpoháru, následovalo dalších šest výher v řadě, které největšímu slovenskému klubu zajistily dobrý vstup do domácí soutěže a hlavně postup do play off Ligy mistrů, o čemž si mimochodem Sparta mohla nechat jen zdát.
Jenže těsně před branami Champions League narazili »belasí« na Borisov, který je v odvetě svlékl do naha. Běloruský tým doma zvítězil hladce 3:0 v zápase, který hráči Slovanu nezvládli takticky, kondičně ani po stránce disciplíny. Což byly ostatně důvody, proč Strakovi na sklonku roku 2004 ukázal dveře ze Sparty její majitel Daniel Křetínský.
Bylo z toho tehdy velké haló, přitom mladý byznysmen jen jako první odhalil to, co se naplno ukázalo v dalších letech (a co nakonec pod tíhou dalších důkazů uznali i jeho největší odpůrci) – Franz zkrátka není trenér na dlouhou trať.
Přijít do mužstva v problémech, udělat v kabině dobrou atmosféru a deprimované hráče znovu namotivovat, to je Strakova parketa. Jenže tato kúra má jen krátkodobý efekt, pokud má tým fungovat v delším časovém horizontu, potřebuje pevné základy v podobě fyzické připravenosti, zdravé morálky a účinného herního stylu.
Nic z toho však Straka ve Slovanu nepředvedl. Ve městě nad Dunajem vybudoval jen mámivou iluzi, další hrad z písku, který se při prvním otřesu sesypal. Šest proher z posledních sedmi zápasů s celkovým skóre 1:18 mluví samo za sebe...
Související články
