Ačkoli se chvílemi zdálo, že svou první sezonu Luis Enrique na lavičce FC Barcelona možná ani nedokončí, místo toho se v jejím závěru zařadil mezi legendy. S týmem získal ceněný treble, čímž navázal na svého bývalého spoluhráče Pepa Guardiolu. A svým zvláštním příběhem opět připomněl, že práce trenéra se má hodnotit s odstupem – a s chladnou hlavou.
Byť má Luis Enrique za sebou skvělou hráčskou kariéru v modročerveném dresu, jeho jmenování trenérem bylo příznivci Barcelony loni v létě přijato s rozpaky. Stručně řečeno – příliš se mu nevěřilo.
A když hvězdami nabitý kádr zahájil sezonu poměrně vlažně, nedůvěra zesílila. Začaly se probírat Enriqueho spory s Lionelem Messim, s Gerardem Piquém – a poměrně vážně se mluvilo o trenérově předčasném konci.
Těžko říct, jestli šlo o obvyklé spekulace, nebo vedení katalánského klubu závažný krok skutečně zvažovalo, nicméně Enrique ve své funkci zůstal. A obstál. Budiž jeho příběh mementem, že pokud jde o trenéry, trpělivost se (obvykle) vyplácí.
Související články
