Má na to? Ta otázka se v případě Jindřicha Trpišovského opakuje nápadně často. Neodráží se v ní však tolik pochybnosti jako spíš zájem ze všech stran, jemuž se česká trenérská kometa posledního půldruhého roku těší. Z neznámého muže v pověstné kšiltovce se za tu dobu stalo terno.
Má na to? Poprvé se takhle ptali hned v několika klubech loni v létě. Nabídku kouči, který upoutal ve druholigové ekonomicky ztrápené Viktorii Žižkov svěžím i účelným fotbalem, postupně předložily Slavia, Teplice, Ostrava a Liberec.
Slavia nakonec dala přednost Dušanu Uhrinovi mladšímu, Teplice se domluvily s Davidem Vavruškou a Baník se rozhodl pro Radomíra Korytáře. Tyto tři kluby zvolily konzervativní řešení – a šláply vedle. Korytář v Ostravě ani nedokončil sezonu, Vavruška se ze Stínadel pakoval v létě a pro Uhrina přestal být Eden rájem po pěti ligových kolech tohoto ročníku.
Odvahu svěřit tým trenérovi bez zkušenosti z nejvyšší soutěže nakonec tehdy našel jen liberecký boss Ludvík Karl. Kromě jiných věcí mu imponoval Trpišovského plán, jak s minimálními náklady předělat kádr Slovanu, který se jen tak tak zachránil v lize. Úsporná řešení, na ta šetrný Karl slyší vždycky, ale důvodů, proč dal mladému trenérovi velkou důvěru, bylo samozřejmě víc.
Liberci sázka vyšla
Risk vyšel obchodníkovi s křišťálem parádně, vždyť přebudovaný tým postoupil do základní skupiny Evropské ligy, kde vydělal na sto milionů korun. A v nejvyšší soutěži skončil Slovan na třetím místě, tedy i před mnohem bohatší Mladou Boleslaví Karla Jarolíma. Šlo o parádní a nedoceněný počin už jen z toho pohledu, že Liberec na jaře udělal stejný počet bodů jako druhá Sparta – a to přitom v zimní přestávce přišel o reprezentanty Josefa Šurala a Davida Pavelku, dvě největší osobnosti a hvězdy týmu.
I když nedoceněný – v jednom klubu vydařenou premiérovou sezonu trenéra s bílou kšiltovkou docenit dokázali.
Ředitel Plzně Adolf Šádek, který má se svými kolegy pod čepicí, v Trpišovském identifikoval ideálního adepta na nového trenéra Viktorie, druhého Pavla Vrbu, kterého dosud marně hledal.
O tom, jestli na takovou výzvu Trpišovský má, vůbec nepochyboval. Stál o něj dokonce tak moc, že bez mrknutí oka odvolal Karla Krejčího, čerstvého mistra ligy s rekordní šňůrou výher. Jenže Trpišovský dal už předtím ruku Karlovi na pokračování v Liberci a své slovo už nechtěl brát zpět, takže ve Štruncových sadech přišla řada na Romana Pivarníka.
Ozvala se Sparta, dilema bylo zas. Má na to?
Když skončila krachem mise Zdeňka Ščasného na Letné, oslovila Trpišovského Sparta. A dilema, zda na to čtyřicetiletý expert má, tu bylo zas. Na jednu stranu je samozřejmě oprávněné, ale zároveň je vlastně úplně nesmyslné, protože odpověď dostaneme pouze v případě, že ke spolupráci nakonec dojde. Což se zatím nestalo.
Celá věc se však dá úplně obrátit, nahlédnout z opačné perspektivy. V tom případě by otázka zněla následovně: Má Sparta na Trpišovského? Jinými slovy: analyzovala si důvody jeho úspěchu v Liberci? Akceptuje bez výhrad jeho hodnotový systém a způsob, jakým pracuje? A je schopna mu vytvořit minimálně stejné pracovní podmínky a zázemí? Pokud ne, je pro obě strany dobře, že se nakonec dohromady nedaly. Ušetřily si vzájemně hořké zklamání.
Jistě, Sparta není Liberec a Trpišovský při své inteligenci zřejmě tuší, že by se v určitých situacích musel chovat trošku jinak. Zároveň však bezpečně ví, že pokud by začal ustupovat ze svých zásad, ztratil by tvář a byla by to cesta do pekel. Kdepak, přístup by musela evidentně změnit druhá strana.
Hráči by museli akceptovat náročné pojetí fotbalu, založené na poctivém plnění konkrétních úkolů, neustálém pohybu, častých sprintech a okamžitém přepínání z útočné fáze do obranné. A museli by to akceptovat všichni do jednoho, bez výjimky.
Obraz dobráckého trenéra mate
Obraz dobráckého typu trenéra, který má Trpišovský díky své otevřenosti a komunikativnosti, v tomto směru mate, protože zrovna na těchto principech bazíruje a jejich ignorování nepromíjí. Naposledy to pocítil Milan Nitrianský, který dostal za výkon na Slavii nejprve před celou kabinou pořádný kouř a následně byl přeřazen do juniorky.
Pokud by Sparta skutečně Trpišovského chtěla, musí mu zajistit, aby se stejně rázně mohl chovat i v letenské kabině. Žádný hráč, ani ten s nejvyšší výplatou, by nesměl být nedotknutelný, každý by musel akceptovat jasná pravidla hry. A v případě jejich porušení automaticky počítat s tím, že jde bez milosti z kola ven a žádný advokát mu už nepomůže. Nějaké kompromisy v tomto ohledu by vůbec nesměly připadat v úvahu, což je samozřejmě v prostředí nejbohatšího českého klubu velmi složité.
Takže tu máme téměř filozofický problém. Má se Sparta přizpůsobit Trpišovskému, nebo to má být přesně naopak? Na první pohled to je jasné, tradiční a ikonická značka se přece nebude podřizovat jednotlivci, tím spíš de facto trenérskému zelenáčovi. Jenže když vedle sebe dáme poměr cena/výkon obou subjektů v posledním roce, vychází nám úplně jiná odpověď.
Je to totiž překvapivě Sparta, kdo musí dát zřetelně najevo, že na případnou spolupráci s Trpišovským skutečně dozrála.
Témata:
fotbal, komentář, Sparta Praha, sport, Jakub Konečný, Jindřich Trpišovský, ePojisteni.cz liga, Sport na Heureka.cz
Související články
