Pesimista vidí sklenici vody z půlky prázdnou. Optimista z poloviny plnou. A Tomáš Berdych? I kdyby měl na dně poslední kapičku, přišlo by mu, že jeho pohár přetéká. S takovým přístupem vstřebává každou další ránu, kterou v letošní grandslamové sezoně dostal.
Ani 49. pokus o triumf na turnajích velké čtyřky nedopadl. Poslední grandslam před třicetinami zakončil Berdych další francouzskou stopkou a výkonem plným pochyb proti Richardu Gasquetovi (6:2, 3:6, 4:6, 1:6) v osmifinále. Po něm se odhlásil z Davis Cupu v Indii a vydal se pokračovat v hledání své cesty.
Můžete nad ním lámat hůl, můžete ho nazývat tenisovým Godotem, jenž čeká na něco, co nikdy nepřijde. On ale nepřestane hledat. „Protože jakmile ustrnete a nesnažíte se zlepšovat, je čas přemýšlet nad tím, jestli neskončit,“ řekl s tím, že odejít zdaleka ještě neplánuje.
Hodiny však tikají. Za týden mu bude třicet, v tomhle věku se již grandslamy vyhrávají výjimečně. Možná už ani Berdychovi nejoddanější fanoušci nevěří, že je to v jeho schopnostech. Tipovali byste však, že Marin Čilič vyhraje US Open a Stan Wawrinka v pokročilém věku dorovná dvěma tituly Andyho Murrayho ?
Berdych hraje tenis především pro sebe. Drží bezlepkovou dietu, najal si dva kondiční trenéry, své práci obětuje mnoho. Co ještě můžeš udělat víc, Tomáši? ptám se ho o newyorské půlnoci.
Předestře mi svou verzi příběhu. „Makám, abych si, až jednoho dne skončím, mohl říct, že jsem vyzkoušel úplně všechno a udělal pro kariéru, co jsem mohl. Pak můžu mít sám v sobě dobrý pocit, že jsem dosáhl toho, co bylo v mých možnostech.“
Berdych věří, že současnou kondiční prací si může prodloužit kariéru o pár let. Zároveň asi tuší, že již dosáhl zenitu a víc než o grandslamovém titulu je dnes jeho kariéra o tom, aby se co nejdéle udržel v první desítce a mohl se alespoň rovnat s těmi nejlepšími.
Není velký šikula, ale chasník sázející na hrubou sílu. Tím už není zajímavý, hrají tak mnozí další. Jemu navíc už síly ubývají, občas zaslechne, že mu míče tolik neletí.
Až s ním má člověk chuť soucítit. Ale v rozumné míře. Nemá si nač stěžovat. Tenis ho proslavil, dal mu pohádkové jmění. Jen na kurtu si vydělal 22 milionů dolarů, víc než Ivan Lendl . Sám si je dobře vědom, jaké má v životě štěstí.
„Na světě jsou horší věci než porážky. Tohle je snové zaměstnání. Tenis je pro mě pořád zábava, nemůže být nic lepšího,“ řekl nejúspěšnější český tenista třetího tisíciletí. Ve své práci stále patří k nejlepším na světě. Kdo z nás to může říct?
Ano, grandslamový titul pro něj zůstane zřejmě jen fata morgánou. Dokud ale jeho kariéra dýchá, stále může věřit. Jde už o pouhou modlitbičku, ale proč by nedoufal? Jakou pointu by měly rezignace a hraní z pouhé setrvačnosti? Pokud se hráči dostanou takové myšlenky do hlavy, je to začátek konce. Zůstat trpělivý a odejít s čistým svědomím, že se vyždímal ze všeho, to je Berdychova filozofie.
Související články
