Když jsem odlétal do New Yorku, čekal jsem od Petry Kvitové leccos. A ne zrovna v pozitivním smyslu slova. Zákulisím se šířily zvěsti, že její stav je vážnější, než kusá zpráva o nálezu mononukleózy je. Mluvilo se, že po turnaji ve Flushing Meadows také může ukončit sezonu a začne se uzdravovat na tu další. Opatrný přístup je na místě. Kvůli mononukleóze skončil s tenisem Chorvat Mario Ančič, pro nemoc podobné povahy nehraje již dlouhé roky Robin Söderling.
Česká tenistka ale byla schopna z oslabeného těla vyždímat titul v New Havenu a čtvrtfi nále US Open. Podle kouče Kotyzy odehrála nejlepší americkou túru v životě.
Její tým si na mikrofon i mimo něj nemohl vynachválit, jak dobře a s jakým zaujetím zase pracuje. „Sama si uvědomuju, že mám větší zápal. I kvůli tomu jsem si brala na jaře pauzu. Po návratu na kurty to bylo lepší. A teď je to ještě lepší,“ pověděla samotná Kvitová.
Na její čtvrtfinále s Flavií Pennettaovou se nekoukalo hezky. Vidět světovou čtyřku, jak seká 60 nevynucených chyb a těžce popadá dech, bylo bolestné. Tenhle konec by však neměl být pointou jejího amerického snažení.
Důležitější je, že ukázala charakter a prala se s nepřejícími okolnostmi do poslední chvíle. To ji může jen posílit a příště dovést ještě dál.
