Buďme upřímní. Semifinálová radost Petry Kvitové na Turnaji mistryň v Singapuru by nemohla vypuknout nejen bez významné pomoci Lucie Šafářové. Ale také bez toho, aniž by byla Angelique Kerberová psychicky méně odolnější hráčkou. Levoruká Němka má pověst skvělé tenistky, jíž právě slabší hlava občas nedovoluje posunout se na ještě vyšší úroveň. Má schopnost sehrát nádherné a vyrovnané partie s největšími hvězdami, na jejich konci ale až podezřele často neslaví.
Přestože byla v duelu proti strádající Šafářové jasnou favoritkou a k postupu jí stačil jediný set, předvedla nuzný výkon, při kterém se jí postupová matematika dostala do hlavy víc, než by bylo zdrávo. Potkal ji stejný osud jako o den dříve nasazenou jedničku Simonu Halepovou, jíž také stačil vyhraný set na semifinále, a nedosáhla na něj. A tak se na Masters poprvé v historii do semifinále kvalifikovaly dvě slečny se záporným skóre ve skupinách 1:2 (Kvitová, Radwaňská).
Kerberová byla uzlíčkem nervů již na kurtu a po něm žádala, aby se poslední zápasy ve skupinách, jež rozhodují o postupu, hrály souběžně. Tak jako třeba ve fotbale.
Je tohle skutečně problém tenisových Masters? Nikoliv. Odhlédneme-li od faktu, že haly pro tyto podniky jsou specifické a mají pouze jeden dvorec, nedává tenhle požadavek smysl ani komerčně. Zkrátit o polovinu vysílací čas a nutit fanoušky, aby v jeden moment sledovaly oba klíčové duely, by bylo pro WTA silně kontraproduktivní.
Cílem (nejen) Ženské tenisové asociaci je naopak vytvořit co největší drama, proto proti sobě hrají druhé zápasy ve skupinách poražené z úvodního kola, aby bylo o co hrát až do konce. Tak to chodí i na mužských Masters a nikdo si nestěžuje.
Kdo chce uspět na Turnaji mistryň, musí předvést nejen silný tenis, ale také hlavu. To Kerberová nedokázala a končí. Spílat může jen sama sobě.
Související články
