Vyhraná bitva, ale prohraná válka pro Mariu Šarapovovou. Tak se dá interpretovat překvapivě vysoký trest pro jednu z nejlepších světových tenistek. Šarapovové se podařilo přesvědčit tříčlennou komisi sestavenou ITF, že meldonium nebrala úmyslně pro zlepšení výkonnosti, a tak unikla maximálnímu čtyřletému flastru. Dvouletý trest je ale nejvyšší možnou hranicí za „neúmyslný“ doping. A tenistku staví před vidinu, že se například na grandslamu představí až při Roland Garros 2018. A je velkou otázkou, zda vůbec bude mít vůli a zájem se vracet.
Tvrdý trest se zdá být ve světle nových informací nicméně na místě. Ačkoliv se Šarapovová ohání péčí o své zdraví a prevencí cukrovky i srdečních potíží, které obsahuje její rodinná anamnéza, v jejím příběhu je hodně podivností.
Proč bylo užívání meldonia přísně střeženým rodinným tajemstvím, o které se nepodělila ani se svým týmem, jenž se jí jinak staral o stravu a další doplňky? Proč ho nepřiznala v dokumentech pro WADA, i když nebylo ještě zakázané? Proč pilulky jako berličku polykala před zápasy, když se jimi měla pouze léčit? Možná si nepřipouštěla, že dopuje, rozhodně ale musela věřit, že jí lék na kurtu prospívá.
Teď zuří na adresu Mezinárodní tenisové federace. V prohlášení významně zdůraznila, že ITF požadovala na komisi nejpřísnější trest čtyř let a vyplýtvala moře času a prostředků k tomu, aby dokázala, že Šarapovová podváděla úmyslně. Vztek ale může mít pouze na sebe a svou aroganci, s níž přehlížela naprosto zásadní pravidla, která jiní dodržují.
Její pokus zmírnit trest u arbitráže může být dvousečný. Nedivil bych se, kdyby se ve světle nových informací odvolala i WADA a požadovala jeho zpřísnění.
Související články
