Kdyby byla Karolína Plíšková Nizozemkou, nezahrála by si na olympijských hrách v Riu. Nizozemský olympijský výbor nechce v Brazílii tenisové pěšáky a podmínkou startu je alespoň účast v grandslamovém osmifinále.
Nizozemskou optikou je tedy Plíšková outsiderem, který by neměl v Riu zabírat místo. Ani na sedmnáctý pokus totiž nedokázala na turnaji velké čtyřky prorazit, tentokrát ve Wimbledonu skončila už ve 2. kole. 13:17 – taková je její grandslamová bilance kariéry. Na někdejší příslušnici TOP 10 až absurdně špatná.
I wimbledonský konec bije do očí. Svou včerejší přemožitelku Misaki Doiovou spláchla před týdnem v Eastbourne 6:2, 6:4. Má v zádech nejlepší sezonu na trávě, vyhrála titul v Nottinghamu, v Eastbourne prošla do finále. Očekávání byla mnohem větší, konec bohužel tradiční.
Karolína nemá ráda, když ji někam tlačíte. Svérázná slečna si hraje po svém a hlavně pro sebe. Nechce vnímat, že už fanouškům čekajícím na její průlom leze každý další nezdar čím dál víc na nervy. Hodlá hrát s lehkou hlavou, ale místo toho působí až lehkovážně.
Nevěřím jí, že už nemá z grandslamů komplex. Jinak by na nich nehrála pravidelně pod svoje možnosti. Tohle není náhoda.
Měla by si přiznat, že má problém. A postavit se mu čelem. Ještě víc se do největších turnajů zakousnout, vyburcovat se. Další krčení rameny a odpovědi, že se už těší na dovolenou, ji nikam neposunou. Skutečný tenis se totiž hraje na grandslamech, všechno ostatní je jen dobře placený trénink.
Související články
