Těžší cestou letos české tenistky nemohly za Fed Cupem jít. Všechna tři kola musely hrát v exilu cizích kurtů – rumunské Kluži, švýcarském Lucernu a francouzském Štrasburku. A jako přes kopírák se odehrávaly také jednotlivé mače, každý rozhodovala až závěrečná čtyřhra. A stejně jsou Češky opět mistryněmi světa. Náhoda? Nemyslím.
Tenhle tým prostě zapomněl prohrávat, je tak silný, široký a ostřílený, že nepanikaří za žádné situace.
Vždyť to byl komplikovaný rok, v němž se bortily letité jistoty. Petra Kvitová , jež měla od začátku zlaté éry ve Fed Cupu bilanci 21:2, prohrála poslední čtyři utkání a letos nezískala v týmové soutěži jediný bod.
Lucie Šafářová , druhý základní kámen české dominance, se po nemoci letos ani jednou neobjevila v týmu. Kdyby vám před třemi lety někdo řekl, že i za takové situace bude znít po finále česká hymna, asi si poklepete na čelo.
Ale je to tak. Objevily se úspěchem nakažené nové tahounky. Tahle sezona patřila Karolíně Plíškové , jež se postarala o 5,5 bodu z celkových 9, Barbora Strýcová přidala 3 a Lucie Hradecká 0,5 bodu za vítězný debl ve Švýcarsku.
Největší postavou finále však byla Strýcová, malá velká slečna, jež ukázala, čím je tahle parta výjimečná. Pokaždé se objeví někdo, kdo dokáže zazářit. Kvitové patřila Moskva 2011, Šafářové finále se Srbskem 2012, loňský rok se nejvýrazněji podepsala pod obratem s Ruskami Plíšková a letos přidala zlaté razítko divá Bára z Plzně.
Také když zraněná Petra Kvitová včera odstupovala ze hry, neměla finále vůbec za prohrané, ač na tabuli svítilo varovných 1:2. „Máme v týmu super hráčky, Báře věřím,“ prohlásila. A její slova se naplnila.
A když se vyhraje ve Francii, hodí se na tuhle situaci mušketýrské: jedna za všechny, všechny za jednu.
