Jan Podroužek
26. března 2016 • 20:00

Smutný kluk bez táty, nejlepší symbol fotbalu. Klaním se, Johane Cruijffe

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Z důvodů, jaké zařídila příroda, jsem nikdy neviděl Johana Cruijffa hrát naživo. Ani přes obrazovku v přímém přenosu. Přesto v sobě nemůžu zapřít pocit, že odešel někdo výjimečný a mimořádný. Možná taky proto, že jsem se mu před časem trochu přiblížil.



Nikdy jsem ho nepoznal osobně. Ale ještě v dobách mých studií, což je bratru před třemi roky, jsem si o něm tolikrát vyprávěl s lidmi, kteří ho znali jako blízkého přítele, a sám jsem dokonce z jeho kanceláře dostal email.

Tehdy jsem dělal absolventskou práci o člověku jménem František Fadrhonc. Kdo z vás tohle jméno nezná, tak jen rychle. Na konci čtyřicátých let emigroval přes Rakousko do Nizozemska a jako výborný trenér se prosadil i tam. Dovedl k titulům Willem II, koncepčně pozvedl tým Go Ahead Eagles a získal taky místo trenéra nizozemské reprezentace, s níž v roce 1974, ruku v ruce s kolegou Rinusem Michelsem, získal stříbro na mistrovství světa.

A když jsem během práce hledal, zjišťoval a vůbec všechno, zjistil jsem, že její velká část se musí věnovat Johanu Cruijffovi.

Víte, rozhodl jsem se pro osobní vzpomínky, protože opravdu krásná slova na jeho počest už pronesl Pelé, Maradona, Zidane, Romario, Charlton, Beckenbauer, Platini, Kluivert, Lineker, Messi, nizozemský král a další. Nebudu dohánět nedostižné.

Vzpomenu si na úplně jiná slova. Třeba na tahle. „Byl u nás doma skoro každý den. Takový milý, ale vystrašený kluk. Naše máma mu dělala koláče, táta ho brával na večeře. Starali jsme se o něj, abychom pomohli jeho matce, která na něj zůstala od jeho dvanácti let sama,“ říkávala mi před lety Zora Hundfeldová, dcera Františka Fadrhonce a vzpomněla přitom smrt Cruijffova otce.

Nebo. „Táta tehdy dostal práci u národního týmu Nizozemska, byla neděle večer a v televizi to zrovna hlásili. Že bude trénovat a další věci kolem toho. Pak v obýváku zazvonil telefon. Táta ho zvedl, chvilku poslouchal, chvilku mluvil. Pak zavěsil a usmál se. Zeptal jsem se, kdo to byl. Volal Johan Cruijff, že viděl televizi a že chce pod tátou hrát za národní tým.“ Takhle zase vyprávěl Tom Fadrhonc, syn Františka.

Dá se velmi trefně říct, že tehdy se přes noc stala z nizozemské amatérské reprezentace přehlídka superhvězd. Z bezvýznamného výběru byl najednou jeden z nejsilnějších souborů světa. Začalo to jmenováním Fadrhonce jako trenéra a příchodem Cruijffa, kterého následovala další esa.

Je toho ale daleko víc, kým Cruijff byl. Přes všechny lidské vzpomínky ale zvítězí jeho obrovské činy. Změnil fotbal. Stal se de facto jeho nejlepším symbolem. Začalo to velkým převratem v Nizozemsku, pak jako trenér pomohl přes Barcelonu i španělskému fotbalu.

Jeho největší odkaz pochází ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy společně s Fadrhoncem a později Michelsem formoval fotbal tak, jak ho v pokročilé úrovni známe dnes. Odtud pochází evoluční krok, na němž stojí základy herní filozofie všech klubů dnes.

Cruijff se díky těmto činům stal absolutním praktickým i teoretickým králem nad hrou. Pro jiné ale možná spíš zůstane tím dvanáctiletým klukem, který uždibuje koláč a chybí mu brzy zemřelý táta…

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud