Přijmeme zprávu, že Jiří Šimáně opouští představenstvo Slavie. A první pocit, který nás přepadne, je asi šok. Logický, ale úplně podružný pocit. Skoro až zbytečný. Daleko důležitější je, které důvody vedly Šimáněho k bouchnutí do stolu, k odchodu. Jde totiž o varování pro člověka, který by měl Slavii řídit v budoucnu. Jde o zjištění, v jakých rukách červenobílý klub v současnosti vlastně je.
Se Šimáněm přišla do Edenu naděje. Opodstatněná. Ale ruku v ruce s ním i muž, který má kontroverzní politickou a manažerskou pověst, ale který s sebou na druhou stranu přinesl čínský kapitál naprosto nezbytný pro obrození Slavie.
Jaroslav Tvrdík . Verva, s jakou se bývalý ministr do společného předělávání vršovického klenotu pustil, nejdřív vzbudila pozitivní dojem. Vypadalo to, že se Slavia bude chovat jako transparentní a otevřený klub. Třeba díky z p r ávám na Twitteru, kterými vyrážel fanouškům dech, i tím, na jaké posily se vedení zaměřuje a podobně.
Jenže právě tohle se nakonec ukázalo jako boží nástroj v rukách nekontrolované střely. Nebo lépe řečeno, politika a také zdatného manipulátora. Rozkol mezi Šimáněm a Tvrdíkem musel být skutečně nepřekonatelný, pokud to spojení vydrželo něco málo přes půl roku.
Zprvu Tvrdíkův svěží otevřený přístup se začínal postupem času měnit spíše ve vlastní agitku, kterou ostatní členové vedení absolutně nemohli ovlivnit, a hlavně ztotožňovat se s ní. Až to Šimáně nevydržel a v pondělí odpoledne vydal známé prohlášení.
A právě v tom je naprosto největší úskalí toho, zda Slavia bude schopná vylézt někdy až na vrchol. Protože ačkoli přijde sebelepší šéf se sportovními vědomostmi, s nejčistšími úmysly, pořád se bude muset změnit především způsob klubového řízení. Zkrátka se sjednotit a jasně nastavit kompetence. A pokud toho nebyl Tvrdík schopný po boku Šimáněho, proč by ho k tomu donutilo jiné jméno?
Čínské peníze momentálně mohou ve Slavii zaručit jakousi stabilitu, alespoň jeden pevný pilíř, o který se může klub zatím opřít. Druhý pilíř, soudržné a kvalifi kované vedení, je momentálně v troskách. A když ne v troskách, tak v nejistotě.
Tvrdík možná touží po úspěchu, ale působí dojmem, že koná z jiných než fotbalových důvodů. Když svoje jednání nezmění a nezačne být víc týmový, bude Slavia pořád rozklížená a pořád bez budoucnosti. A pokud snad není Tvrdíkovo chování úmyslné, pak je i tak pro klub špatné.
