Liga se překulila přes svou první třetinu a její vývoj a průběžný výsledek není až tak překvapivý. Zní vám to zvláštně, když všichni víme, že Sparta se téměř diskvalifikovala ze hry o titul a obhájce Slavia ztrácí osm bodů na suverénní Viktorii Plzeň? Není, protože všechny kluby postupovaly buď nejméně bolestně s důrazem na vlastní poznání a jistoty (Viktoria), anebo se uchýlily k zásadní přeměně kádru, filozofie a inklinaci do evropských rozměrů (absolutně Sparta, částečně Slavia). Deset kol je dostatečně dlouhá doba na to, aby dosavadní prokázané síly a výsledky napověděly, jak se soutěž rozvrstvila konkrétně pro tuto sezonu. Kdo hraje o titul, kdo o poháry a podobně.
Zároveň jde ale o nedostatečné období na to, aby bylo jasné, aby se z dlouhodobého horizontu dalo najisto říct, že se třeba tři zmíněné kluby mohou dočkat kýženého zhodnocení vlastní práce a nastaveného směru do budoucna.
Pojďme ale k tomu, co se děje přímo teď, a jak moc si za to mohou kluby samy, potažmo jak moc s tím mohly počítat.
Sparta - o cizincích nevěděla všechno
Když Sparta začala předělávat první tým od přivedení italského kouče Andrey Stramaccioniho, vlezla od začátku do slepého směru. Už jen proto, že sama Sparta nemohla přesně vědět, co ji čeká, a jistě neznala dokonale postupy Stramaccioniho. Nemohla vědět, jaké je jeho chování při prohře, výhře, jak se nechává unést, nebo ne určitými okolnostmi, a tím pádem jak reaguje na změny, na nepředvídatelné nebo negativní události v týmu a kolem něj.
To nejsou malichernosti, ale dotváří to celou pracovní kulturu člověka, kterého si najímáte na nějaké období a jeho postupy jednak akceptujete, a za druhé se s nimi postupně sžíváte.
U Stramaccioniho nemusí jít nutně o špatné postupy nebo o špatné návyky, nicméně podle určitého pohledu předělává hru a staví ji na nelogických rozhodnutích.
To, že mnoho v létě přivedených hráčů ve Spartě už v podstatě jen zabírá místo v kádru daleko spolehlivějším hráčům, kteří jsou buď rozutíkání po hostováních nebo zapadají v juniorce, je bezcenné tvrzení, protože to každý vidí a hlavně se přímo odráží na velmi špatných výsledcích týmu.
Pro příklad – Sparta nebyla nucená přivést Marka Janka, protože kromě podobně zkušeného a střelecky disponovaného Davida Lafaty mohla do útoku počítat s Václavem Kadlecem, Lukášem Julišem a Matějem Pulkrabem.
Další příklad – David Hovorka je lídr, a když se mu povedlo se během sezony uzdravit, je třeba k takovému hráči zdatnému v rozehrávce a s evidentními schopnostmi lídra najít kolegu. A pak už netočit a nedělat kotrmelce, protože bouráte tým na nejcitlivějším postu, z něhož vychází rozehrávka, anebo odkud musí přicházet šéfování defenzivní součinnosti.
Nejednotně působící Sparta je v tabulce tam, kam se sama nasměrovala v létě. Vůbec ne proto, že vsadila na cizince, ale proto, že o těch cizincích nevěděla všechno, když je najímala.
A je stále otázkou, jestli je Stramaccioni schopný dobře posoudit dovednosti hráče. Jestli se správně upíná k uzdravení Semiha Kayi, jestli není skutečně na pováženou, že odmítá v týmu Vjačeslava Karavajeva nebo Martina Frýdka.
Plzeň - dokonalý protipól Sparty
Jejím dokonalým protipólem je Viktoria Plzeň. Oproti Spartě nízkonákladový klub, který si od doby, kdy se usadil mezi českou elitou, osvojil postupy práce a vsadil na znalosti a povědomí o českém fotbale zosobněné v kontroverzních mužích Františku Myslivečkovi a Adolfu Šádkovi. A ti si k sobě přivedli Pavla Vrbu , a když zjistili, že jim to šlape, daleko snadněji mohli celý klub usměrnit od metodiky až po nakupování hráčů do áčka.
Viktoria Plzeň je přesně tím živoucím důkazem, že evropský tým se dá postavit i v Česku z téměř ryze českých zdrojů podpořených třeba ještě slovenskými.
Unikátní VIDEO ze šlágru Sparta – Plzeň: Gesta trenérů i jiné pohledy na (ne)uznané góly
Video se připravuje ...
To znamená, že výrok generálního ředitele Letenských Adama Kotalíka, že „Sparta má být dlouhodobě konkurenceschopná v Evropě a jiné cesty tedy není“, je touhle plzeňskou zkušeností (čtyři ligové tituly, dvě účasti v Lize mistrů plus další v Evropské lize) docela vyvrácen.
Nicméně hlavním účinkem plzeňského chování uvnitř klubu je suverenita v domácí soutěži. A to je naprostý základ všeho. Bez toho totiž nemůžete mít tým nastavený na dostatečné sebevědomí a pospolitost pro větší nakročení do Evropy.
Slavia nemusela jít sparťanskou cestou
Proto se dá říct, že Slavia se v létě až zbytečně přiklonila ke sparťanské cestě. Ač se zprvu zdálo, že má letní dění pod kontrolou, i ona se nakonec nechala vyhecovat k přílišnému zasažení do kádru. Přitom skutečně tolik nemusela.
Věděla, že se loučí s Antonínem Barákem, který ovšem stejně v poslední části minulé sezony nehrál. Dalšího na odchodu Michaela Lüftnera nahradila ještě zatepla Jakubem Jugasem, a když se řešil přestup Jiřího Pavlenky, obratně ukázala na spolehlivého Jana Laštůvku.
Tři kritická místa tedy vyřešila rychle a trefně, samozřejmě nabízelo se kvůli Barákově ztrátě posílit střed pole. Jenže ani jeden z trojice Danny, Halil Altintop a Ruslan Rotaň nezvládl dokonale a rychle aklimatizaci, což se dalo čekat, tím pádem ovšem ztratil jejich přínos pro tým větší opodstatnění, protože možnost hrát Ligu mistrů Slavia prošvihla a na boje na ligové scéně byl tým dostatečně zkonsolidovaný už z minulé sezony. Čili se jinými slovy naboural i z hlediska ambicí, k jejichž plnění už Danny a spol. nejsou tak zásadně potřební. Opravdová trefa, zdá se, přišla až s Miroslavem Stochem.
Nicméně trenér Jaroslav Šilhavý dokázal mužstvo udržet vší silou aspoň v nějakých mantinelech, a to nepřišlo o sezonu jako jeho pražský rival.
Osm bodů ztráty na plzeňského lídra je daní za letní zkoušky, s tím se ale ještě dá něco dělat.
CELÝ SESTŘIH: Karviná - Slavia 0:2. Mistr poprvé vyhrál na hřišti soupeře
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, Slavia, blog, sport, sparta, Viktoria Plzeň, Jan Podroužek, 2017/18, HET liga, Fotbal na Heureka.cz
Související články
