Dostal pořádně zabrat. Kredit italského fotbalu se v posledních letech otřásl v základech, na vině byly především mizerné výsledky na evropské scéně. Trvalo dlouhých pět roků, než se některý z celků prodral do semifinále Ligy mistrů. Nyní se to povedlo Juventusu. „Stará dáma“ je uprostřed mise za navrácením zašlého fotbalového lesku na Apeninský poloostrov.
Čtvrtfinálové bitvy prestižní Ligy mistrů jsou minulostí, zrekapitulujme si semifinálové osazenstvo. Real Madrid, obhájce trofeje a mančaft našlapaný nejzářivějšími hvězdami. Barcelona, silnější než v minulých sezonách, s aktuálně zřejmě nejlepším útokem na světě. Bayern Mnichov, hladový po úspěchu, poháněný nezdolnými ambicemi charismatického kouče Pepa Guardioly.
A taky Juventus, čtvrtý v řadě. Nejméně nápadný, nejméně výrazný. Ovšem hrozivě účelný a efektivní. Základní skupinou se italský šampion spíše protrápil, v play off však rozbalil své největší zbraně. Odnesl to především Dortmund. Osmifinálové klání se proměnilo v jednoznačnou záležitost, především odveta v Signal Iduna Parku podtrhla největší přednosti „Juve“.
Pro italský fotbal tak typické. Skálopevná defenziva, nadstandardní taktická připravenost. Ale také velká údernost. Jednoznačný triumf 3:0 na hřišti BVB hovoří za vše. Stejným styl se o kolo později vypořádali černobílí i s Monakem.
Doma zvítězili nejtěsnějším rozdílem 1:0, ven si přijeli pro postup. A získali ho. Remízu 0:0 podložil profesorský výkon Juventusu, který za celé utkání nepovolil knížecímu klubu ani jedinou vyloženou šanci. Nebyl to pěkný zápas, probíhal ovšem přesně podle not, které si Italové nalinkovali.
Nyní stojí tým, v jehož vrcholném managementu působí i Pavel Nedvěd , před mnohem obtížnějším úkolem. Ať mu zítřejší los v Nyonu přidělí jakéhokoli soupeři, bude rázem v roli outsidera. Obrovského outsidera. Neznamená to však, že by měl být předem bez šance na posun do finále.
Strojově hrající Juventus je schopen otrávit hru i těm nejsilnějším soupeřům, důslednou defenzivou a kouskováním hry rozleptat jejich nervovou soustavu. A pak udeřit. Ať už Tevézem, Vidalem či Pogbou. Účast ve finále nemusí být pouze vzdáleným snem. Pokud by se do něj italský kolos skutečně probojoval, odvedl by pro renomé italského fotbalu medvědí službu.
