Jako by vzali kanón, který se skví v logu klubu, namířili do vlastních řad a bez lítosti vypálili. Přesně tak působili hráči Arsenalu v utkání základní skupiny Ligy mistrů s Olympiakosem Pireus. Porážka 2:3 na domácím hřišti jen podtrhla rozpaky z dosavadního průběhu sezony. Londýnský velkoklub se znovu motá v bludném kruhu. Zodpovědný je za to jediný muž – trenér Arséne Wenger.
Tohle slovní spojení na Ostrovech za poslední necelé dvě dekády zakořenilo, zlidovělo. Wenger knows best (Wenger ví nejlíp). Byla to reakce na revoluci, kterou francouzský trenér na Ostrovy vnesl, když s Arsenalem začal hrát moderní útočný fotbal plný krátkých přihrávek, nádherných kombinačních akcí a spoustou gólů. Platí však ono spojení stále? Wenger se mu sám zpronevěřuje.
Před sezonou panovaly v táboře Arsenalu obrovská očekávání. Po solidním dojezdu minulého ročníku se všichni upínali k tomu novému s tím, že TOHLE bude ta sezona, kdy Arsenal konečně znovu usedne na trůn pro krále Premier League. Kdy znovu udělá pořádný průvan v Lize mistrů. Už nyní, na sklonku října, si dovolím tvrdit, že se nestane ani jedno z toho.
V lize se sice „kanonýři“ drží v popředí tabulky, v sedmi odehraných zápasech už ale třikrát rozdali body. A Liga mistrů? Dva zápasy, dvě porážky, a vyřazení už v základní skupině za dveřmi.
Víc než výsledky je ale na zamyšlenou způsob, kterým se Arsenal prezentuje na hřišti, jak celkově funguje jako klub. A tady se znovu dostává do popředí Arséne Wenger. Nikoli už ale jako ten trenér, pod jehož vedením Thierry Henry, Robert Pires, Dennis Bergkamp a další terorizovali celou Anglii.
Z Wengera se postupem let stal chamtivý a sebestředný manažer, který je přesvědčen o své pravdě, o svém názoru. A za žádnou cenu si nedokáže připustit, že by se třeba mohl i mýlit. Arsenal to nejvíc pociťuje v momentech, kdy má možnost posílit kádr. Už je to totiž mnoho let, kdy se o vítězích velkých trofejí nerozhoduje pouze na zeleném pažitu. Rovněž na hráčském trhu se rozdávají karty. A tady francouzský stratég prohrává na plné čáře.
Opakovaně totiž zůstává stát na půli cesty, dlouhodobě odmítá vystupovat jako manažer ekonomicky silného klubu, který chce mít ty nejvyšší ambice. Před startem sezony měl podle britských médií k dispozici na posily téměř 200 milionů liber na případné posily. Výsledek? Za 10 milionů liber přišel Petr Čech . Víc nic. Při tom se očekával příchod elitního útočníka a štítového záložníka. Na Emirates Stadium už se ale nikdo další neobjevil.
Wenger se tak sám vmanévroval do bizarní situace. V minulých letech přivedl Alexise Sáncheze, Mesuta Özila, Santiho Cazorlu. Jeden fantastický hráč vedle druhého, samé hračičky. Všechna čest. Wenger už k nim ovšem nedokázal sehnat důrazného a silného štítového záložníka. Hráče typu Patricka Vieiry nebo Emanuela Petita. Zkrátka osobnost, která by pokryla střed pole a umožnila zmíněné trojici, aby rozjela svou ohnivou ofenzivu.
Někoho takového Arsenal nemá od dob Gilberta Silvy, aktuálně tuhle pozici zastává dosud nepříliš prověřený mladík Francis Coquelin. Ze strany Wengera je to hazard hraničící až s diletantstvím. Letmý pohled ke konkurenci: Manchester City má Yayu Tourého, Chelsea Nemanju Matiče, Manchester United pak Bastiana Schweinsteigera a Morgana Schneiderlina...
Stejná situace panuje na hrotu, od odchodu Robina van Persieho nemá Arsenal útočníka špičkového kalibru. Wenger vsadil na dvojici Theo Walcott a Olivier Giroud, kteří mají vysokou kvalitu, ale nejsou to hráči, kteří by dokázali na svých bedrech odtáhnout celé mužstvo.
V létě při tom nic nebránilo tomu, aby Arsenal zainvenstoval do elitního kanonýra. Wenger měl čas na výběr, dostatečný kapitál. Tak jako mnohokrát předtím však byl znovu přesvědčený o své pravdě, nezlomil ho ani stále sílící tlak ze strany fanoušků.
Tak jako v případě složení obrany, kde stále tvrdošíjně spoléhá na pomalého a neobratného Pera Mertesackera. Taktické chyby německého stopera už Arsenal stály hodně bodů a jinak tomu nebylo ani v posledním duelu s Olympiakosem, když před třetím gólem pouze stínoval, místo aby se zakončujícím hráčem podstoupil opravdový souboj.
Životně důležitý zápas s řeckým týmem byl ostatně jen dalším Wengerovo šlápnutím vedle. Oproti víkendovému triumfu 5:2 na Leicesteru udělal pět změn v základní sestavě, mimo jiné poslal do branky Davida Ospinu a Petra Čecha nechal mezi náhradníky. Toho Petra Čecha, o kterém v létě prohlásil, že je jeho jednoznačnou jedničkou, aby z něj pak v naprosto klíčovém duelu udělal jen přihlížejícího diváka…
Sečteno podtrženo, Arsenal má před sebou další sezonu, ve které bude povětšinou vyhrávat. Odehraje několik špičkových zápasů, připíše si cenné skalpy. Ale troufám si říct, že na některou z velkých trofejí (Premier League, Liga mistrů) určitě znovu nedosáhne. A nedosáhne na ní do té doby, dokud bude klubovým kormidlem točit Arséne Wenger.
Související články
