Na chvíli se oprostím od své profese a podívám se na snahu Tomáše Rosického o návrat na trávníky očima fanouška. I já jím jsem. Fotbal mám samozřejmě rád, o „Rosovi“ to pochopitelně platí dvojnásob. Dělá mi velkou radost, když ho slyším mluvit o tom, že se cítí dobře a vyhlíží návrat. Zároveň se nemohu zbavit strachu. Strachu, že už k němu v důstojné míře nikdy nedojde.
Měl jsem tu možnost několik dní přímo ve Španělsku sledovat, jak Rosický v rámci kondičního soustředění dře na svém návratu. Imponující je už to, že v sobě našel dostatek sil, aby se téhle tryzně znovu postavil čelem. Velkou část kariéry hvězdného záložníka rozbombardovaly zdravotní problémy. Bývalý hráč Arsenalu a Dortmundu laboroval s nejrůznějšími zraněními, v posledních sezonách strávil nepoměrně více času na marodce než na zeleném pažitu.
Asi nikdo by se nemohl divit, kdyby po podzimním zranění jednoduše oznámil, že kopačky uklízí do kumbálu. Proč by ne. Má rodinu, mohl by se věnovat dalším zájmům. Jenže to by nebyl Rosický. Fotbal miluje, i když mu napříč kariérou rozhodně nepřinášel pouze radost. Navíc chce dostát svému závazku. V minulosti slíbil, že se do Sparty vrátí. Teď se nechce otočit zády k fanouškům, kteří na něj dlouhé roky čekali.
I proto strávil Vánoce trénováním na Letné, během několika dní ve Španělsku udělal obrovský pokrok. Začal lehkým výklusem, později přidal cvičení zaměřená na stabilitu a dynamiku. Po třech dnech už začal i lehce pracovat s balonem.
Co mi neuniklo, bylo Rosického nadšení z každé chvilky, kterou může na hřišti trávit. I když se stále připravuje sám, už pouhá skutečnost, že jen několik desítek metrů od něj trénují jeho spoluhráči a on je znovu v tom šrumci, mu dělala radost. V obličeji měl uvolněný výraz, ani náznak grimasy, že by šel přes bolest.
Rosický už maká s míčem! Podívejte se, jak cvičí pravačku i levačku
Video se připravuje ...
To jsou směrem k návratu povzbudivé signály. Stále ale platí jedna věc: fotbal je kontaktní sport, a i když to někdy z tribuny či televize nevypadá, tak i dost tvrdý. Tady může nastat zásadní problém. Jedna věc je připravovat se sám, úplně jiná pak skočit do situací, kdy čelíte soupeřům.
Stačí jeden smolný zákrok, zásah na citlivé místo, špatné došlápnutí... A veškerá dřina se rozpustí v mlze. Není tajemstvím, že Rosický je mimořádně křehký hráč, extrémně náchylný na zranění. Tohle riziko je u něj mnohonásobně vyšší než u ostatních hráčů.
Sympatickému záložníkovi snad ani nejde nepřát, aby se mu návrat povedl. Za svou oddanost fotbalu by si to jednoznačně zasloužil. Je dojemné, když zaslechnete, že Rosickému bylo ke konci podzimu skoro až hloupé chodit do kabiny mezi spoluhráče. Věděl, že se vrátil, aby Spartě pomohl, nikoli aby polehával na marodce.
Přitom by se nad to mohl povznést. Je to přece Tomáš Rosický, vítěz bundesligy, dlouholetý hráč Arsenalu, nejlepší český fotbalista poslední dekády. I přesto z něj nevyprchala skromnost, láska k fotbalu. Ani tak se ale nemohu zbavit dojmu, že vede boj, který nemůže vyhrát. Bohužel pro nás pro všechny.
