Jak to často bývá, nejčerstvější informace o dalších zdravotních trablech Tomáše Rosického představuje pro mnoho lidí motivaci k posměškům. V různých diskusích se znovu objevuje spojení „pan Skleněný“. Připomínají se ti, kteří přece už před mnoha lety říkali, že by měl Rosický kariéru ukončit. Tohle je ovšem moc jednoduchý pohled. A špatný. Osobně mu tleskám za to, jak čelí osudu, který do něj kope ze všech stran.
V úvodu bych chtěl všem, kteří pod rouškou internetu bezostyšně pálí na Rosického , připomenout, do koho se vlastně strefují: Jedná se o prokazatelně nejlepšího českého fotbalistu poslední dekády. O bývalou oporou Borussie Dortmund či Arsenalu. Zavedených evropských značek, se kterými dokázal sbírat trofeje.
Rosický byl dlouho lídrem národního týmu, jeho hlavní tváří. Za dres se lvem na prsou dýchal. Stačí si vzpomenout třeba na heroický výkon proti Chorvatsku na evropském šampionátu ve Francii, kdy šel až za svůj limit a vlastně se na vlastní úkor (po zranění pro něj turnaj skončil) obětoval pro mužstvo.
V neposlední řadě je Rosický hráč s nadpřirozeným talentem. S úžasným tahem na branku, fantasticky technicky vybavený, navíc ohromně chytrý. Samozřejmě, kariéru mu z velké části rozbombardovaly zdravotní problémy.
Sparta - Dukla: Rosický sleduje zápas z tribuny s Kováčem, Svobodou a Michalem Kadlecem
Video se připravuje ...
Do jaké míry tohle ale mohl Rosický ovlivnit? Zdraví zkrátka někdy poručit nelze. Ano, po odchodu z Dortmundu mohl zvolit Španělsko, tamní soutěž by pro něj asi byla víc, než nelítostná řež v Anglii, ale dívat se do minulosti už v tuhle chvíli nemá smysl.
Místo laciných urážek bychom měli ocenit Rosického odhodlání a bojovnost. Je přece ohromně sympatické, jak se rve s nepřízní osudu. Při tom by nemusel. Má rodinu, je zabezpečený. Navíc ve věku, kdy nemusí nikomu nic dokazovat.
Sám ale dobře ví, že skončit bez boje by bylo to nejjednodušší. A to nechce. Láska k fotbalu ho totiž neustále žene dopředu. I když podvědomě tuší, že je ve válce, kterou nemůže vyhrát, bílou vlajku vyvěsit nehodlá a dál bojuje. Zaslouží si, aby fanoušci a fotbalová veřejnost stála za ním. Aby ho v jeho snaze podpořila.
Všichni přece chceme Rosického znovu vidět na trávníku. Jeho posledního jízdu, jeho genialitu. Nebo ne? Takového hráče už totiž v budoucnu nikdy mít nemusíme.
