Do kádru napumpovala stovky milionů korun. Pořídila si drahé zahraniční hvězdy, investovala do rozsáhlého realizačního týmu italského trenéra Andrey Stramaccioniho. Sparta to udělala z jediného důvodu. Aby se minimálně v tuzemsku stala opravdu velkým týmem. To ovšem zatím neplatí. Hlavním charakteristický rys, tedy schopnost zašlapat soupeře do země, v její hře chybí.
Vídáme to víkend co víkend napříč nejlepšími ligami světa. U Bayernu Mnichov, u Barcelony, u Paris St. Germain. Tyhle špičkové celky spojuje mimo jiné jedna vlastnost. Dokážou své zápasy zvládat dominantně, střílí spoustu gólů a v drtivé většině utkání nepřipouští žádné pochyby, zda právě oni odejdou z trávníku jako vítězové.
O Spartě to v úvodu nové sezony říct nelze. Stačí si udělat lehký průřez tří dosud odehraných ligových kol. Letenští pokaždé vstřelili první gól, vždy se jim to povedlo ještě v průběhu prvního poločasu. Ale pouze v jednom případě dovedli zápas k maximálnímu bodovému zisku.
Ve střetech s Bohemians a Libercem náskok prohospodařili, proti Slovanu to „zvládli“ i v situaci, kdy hrál soupeř po dvou vyloučeních pouze v devíti. Jenom v Mladé Boleslavi dokázala Sparta náskok uhájit. I v tomhle případě ale Pražané nepůsobili ve druhém poločase vůbec dobře a radovali se především díky ofenzivní nemohoucnosti soupeře.
Spartě se zatím nedaří demonstrovat sílu, kterou minimálně na papíře má. Není schopná soupeře dorazit více góly, kontrolovat děj na trávníku a zápas v poklidu dovést do vítězného konce. Místo aby i po prvním gólu dál šlapala naplno a snažila se náskok navýšit, podivně odhodí aktivitu a přepne se do pasivního módu.
To ovšem hráči velkých týmů nedělají. Naopak, ti mají pořád chuť. Snaží se vyhrávat co největším rozdílem. Aby pobavili diváky, aby pobavili sami sebe. A především proto, aby nepřipustili žádné dohady, jak utkání vlastně dopadne. Zároveň tím kolem sebe budují auru opravdu výjimečného týmu. Sparta naopak odhaluje zranitelnost. Absence zabijáckého instinktu jí už stála čtyři body.