Jiří Punčochář
7. května 2016 • 04:00

Giro v Česku: skvělá vize, v níž se sen setkává s utopií i realitou zároveň

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Možná jste o tom slyšeli už dřív: cyklistické Giro d’Italia, jehož první etapu má letošní 99. ročník za sebou, mohlo vést i českými silnicemi. A to hned příští rok, k němuž čeští zájemci upínali svoji snahu. Právě teď, kdy růžová mánie zachvátila nizozemskou krajinu, můžeme litovat, že se jejich plány neposunuly dál než k sondování a průzkumu terénu. A že šly k ledu, odkud se možná někdy vrátí k životu, možná tam nadobro zůstanou. Věřím, že právě tohle mohla být ta trefa do černého, která by dávala smysl.



Ne, tohle nebude detektivní pátrání po těch, kdo hodili vidle mezi českou a italskou stranu při rozpravách o tom, jestli Praha má šanci vyprovodit cyklistické Giro na cestě do Itálie. Ať už je za tím nevšímavost hlavního města, politické (ne)zájmy nebo čistě jen prázdné kapsy těch, kdo mohli pomoct. Projekt Giro 2017 v Česku a na Slovensku je beztak pryč.

Proč je to škoda? Na rozdíl od ambicí promotérů různých golfových, motoristických a dalších akcí přesvědčit českou veřejnost, že právě díky jejich akci vzroste prudce zájem světového publika o Česko (a proto že jim tedy patří ministrův štempl na zvací dopis a štědré státní dotace na podporu turistického ruchu), si myslím, že Giro by to skutečně dokázat mohlo.

Přesvědčíte se o tom v příštích třech týdnech, pokud si pustíte televizi. Cyklistický závod není statický, neodehrává se na jednom místě, naopak vede značnou částí země. Provázejí ho letecké záběry, pohledy do městeček a měst, kolikrát až filmové scenérie. Stavitelé etap si dávají pořádně záležet, aby trasy vedly náročným a zároveň zajímavým terénem, aby bylo pro jezdce co namáhavého zdolávat a pro fanoušky na co se dívat. Pořád jde hlavně o sport, mimoděk však přichází i vítaná reklama pořadateli.

Zároveň to jako každé atraktivní zboží něco stojí. V tomto případě zhruba 80 milionů korun neboli tři miliony eur. Je to málo, je to moc, je to tak akorát? O tom si nedovolím polemizovat. Zůstaňme u sportovní a pořadatelské stránky věci.

Pokud se vám ambice hostit italské Giro v Česku zdá přitažená za vlasy, pak si připomeňte, že v Praze už začínala hokejová NHL, která se zde nehraje, i tam vrcholila basketbalová Euroliga – rovněž stabilně bez české účasti. Akce jako taková je přesně tím typem atrakce zdánlivě nedosažitelné, proto i luxusní, na niž si však zároveň můžete sáhnout, můžete ji mít. Pokud na ni máte peníze. Giro už začínalo v Belgii, v Dánsku, několikrát v Nizozemsku. Proč ne v České republice?

Zde zapadá ideálně do současné doby. Česká cyklistika prožívá neskutečný rozkvět, její reprezentanti dokážou dojíždět do desátého místa na velkých etapových závodech. König, Štybar, Kreuziger, Vakoč, Bárta a další jsou buď na vrcholu sil, nebo na vzestupu k němu. Boom je vidět na letní Czech Cycling Tour. Ostatně i lano směrem k New York Rangers zasáhlo cíl v sezoně, kdy v jejich dresu zářil Jaromír Jágr. (Že pak už v utkání NHL v Praze nenastoupil, protože nedostal smlouvu na další rok, je věc druhá.)

Česko sice není a asi ani nebude zemí typu Nizozemska, Dánska nebo Švédska, kde aby se na chodníku víc bál chodec než cyklista, ale rozhodně není ani ke kolům netečná. Bláznovství jménem Grande Partenza nemusí mít, může existovat i bez něho. Ale slušelo by mu. Jednou ano.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud