První zápas, první trofej. OK, Plzeň si odškrtává zasloužené vítězství v Superpoháru a úspěšný start do sezony. Jenže duel s Libercem u českého mistra odhalil také závažné nedostatky. Zejména defenziva proti kvalitou horšímu soupeři často propadala. Výkon Procházky a spol. by na soupeře v kvalifikaci o Ligu mistrů zdaleka nemusel stačit.
Na to, co Liberec v Plzni předvedl, se severočeský celek dostával až příliš často do gólových momentů. V první půli hrozili Pavelka či Delarge , po přestávce se podařilo snížit Bartošákovi, hosté mohli udeřit i z následných nebezpečných brejků.
Plzeňská defenziva se několikrát dostala do úzkých. Začínalo to už u středních záložníků, kteří snadno prohrávali osobní souboje a pouštěli soupeře do protiútoků. Citelně scházel buldok Ondřej Vaněk, který ještě nebyl stoprocentně fit. Trenér Koubek ho nechal na lavičce, na trávník se podíval až v nastavení.
Druhým minusem bylo riskantní, někdy až ledabylé rozehrávání. Plzeňští zadáci často spoléhali na fakt, že Liberec aktivní napadání většinu zápasu vypouštěl a hráči si mohli dovolovat věci, které by silní soupeři v Evropě okamžitě trestali.
Směrem dopředu český mistr sbíral plusové body. V utkání si vytvořil víc šancí, vyhrál naprosto zaslouženě. Náběhy krajních obránců (zejména v prvním poločase), přehled Daniela Koláře , přesné centry Jana Kovaříka, aktivita Jana Kopice i střídajícího Petržely či zarputilá a usilovná práce Jana Holendy na hrotu.
Za to trenér Koubek může chválit, za jiné věci už méně. Týmu s plzeňskými ambicemi se nesmí stát, že bude prohrávat tolik osobních soubojů, ledabyle ztrácet balony uprostřed hřiště a pouštět soupeře prakticky zadarmo do gólových kontrů.
Liberec bojoval, nicméně hráčskou kvalitou za českým mistrem výrazně zaostával. V momentě, kdy se Plzni postaví soupeř se zdatnější jedenáctkou, může mít tým zaděláno na problém. A vysněné stovky milionů z Ligy mistrů rychle zmizí v prachu.
