V Chelsea balí kufry podruhé, před tím zažil konce v Portu, Interu Milán i Realu Madrid. Aktuální vyhazov Josého Mourinha vypadá jinak. Jeden z nejúspěšnějších trenérů světa opouštěl sídlo „blues“ jako spráskaný pes. Cítil se zrazený, podvedený. Angažmá u milovaného klubu poprvé v jeho slavné kariéře končí opravdovým průšvihem, tak dole se Mourinho ještě nikdy neocitl.
Z Porta odcházel Mourinho před jedenácti lety jako král, který do města na jaře 2004 přivedl Ligu mistrů. Po prvním vyhazovu z Chelsea v září 2007 cítil křivdu, vždyť s týmem nikdy neprohrál na domácí půdě, k tomu vyválčil dva tituly.
Milánský Inter opouštěl před pěti lety jako velebený hrdina, který během své éry vyhrál úplně všechno včetně Ligy mistrů. V Realu se rozebíraly jeho rozhárané vztahy s hráči, nicméně s klubem urval ligový titul i španělský pohár.
Aktuální sága v Chelsea ale dostala úplně jinou příchuť. Mourinho sám uznal, že tak mizerné výsledky jeho tým ještě nikdy neměl. Odborníci na Ostrovech stále marně hledají důvody absolutního selhání týmu, který ještě v květnu slavil s přehledem titul šampionů.
Potvrdila se známá pravda, že ani sebelepší trenér s jedním z největších jmen na planetě nepřepere vzpouru rozhašené kabiny. Dva, tři hráči, těch se vedení ještě dokáže zbavit. K Mourinhovi se ale zřejmě otočila zády větší část kabiny, což je jeden z největších důvodů současné paseky.
Majitel Roman Abramovič svého kouče držel u kormidla, co to šlo. Dával mu naději i přesto, že s někým jiným by se bohatý ruský magnát dávno nepáral. Zápas na Leicesteru ale protrhl tenkou hranici, za kterou už to dál nešlo.
Stačilo jen sledovat Mourinhovo chování na střídačce. Jindy vcelku emotivní trenér na své hráče rezignoval. S kamenným výrazem netečně pozoroval, jak se jeho tým řítí k deváté ligové porážce. Nic s ním neudělalo ani to, když Chelsea snížila a na konci zápasu se tlačila za vyrovnáním.
Změní Mourinho sám sebe?
Přišly ostré věty o zradě ze strany hráčů, na druhé straně stoupala averze vůči stále nervóznějšímu trenérovi. Tohle spojení prostě nešlo znovu slepit, byť by si to třeba i fanoušci Chelsea moc přáli. Abramovič ale nebyl schopný (a možná ani ochotný) vyházet půlku mužstva. Proto sáhl sice k extra drahému, ale jednoduššímu řešení – podruhé v životě sťal hlavu svého oblíbeného trenéra.
Zatímco v jiných klubech, kde Mourinho dřív působil, by ho třeba rádi uvítali zpátky, v současné situaci si nelze představit, že by se portugalský extrovert ještě jednou vrátil do modrých barev. Tedy do klubu svého srdce, který miluje. A kde všichni milují jeho, jak si Mourinho ještě nedávno myslel.
José Mourinho bezesporu zůstává jedním z nejlepších fotbalových trenérů, kteří kdy v této branži pracovali. Půl roku si odfrkne a v létě bez problémů sežene další velké angažmá. Třeba natruc kývne Manchesteru United, kam ho dlouho a marně lákal jako svého nástupce Alex Ferguson.
Portugalský odborník ale možná bude muset leccos ze své letité strategie přehodnotit. Svým chováním během podzimu často šel až za hranu únosné a slušné hranice, také proto ztratil podporu hráčů. Podobné věci předváděl i v Realu, kde válčil s tamními novináři a poštval proti sobě zkušené španělské reprezentanty z týmu.
Otázkou je také udržitelnost Mourinhovy dosud účinné strategie, tedy pevné obrany a bleskových protiútoků, vše založené na týmové obětavosti a maximální disciplíně. Hra Chelsea byla v posledních měsících pomalá a neúčinná, že se na ni skoro nedalo dívat. Částečně jsou na vině hráči, částečně to ale způsobila trenérova defenzivní mantra, kterou v krizových situacích nedokázal měnit.
