První polovina roku 2016 vykreslila Pavla Vrbu úplně v jiném světle, než jak ho veřejnost vnímala dřív. Na neúspěšném EURO udělal řadu chyb, svou nervozitou i zpupným chováním se podepsal pod to, že český soubor jel už po skupině domů. Pokud teď opravdu zvedne kotvy a zamíří do ruské Machačkaly, aura velebeného trenéra definitivně padne. Tak tvrdě, že jeho konec u nároďáku nakonec nebude žádnou tragédií.
Pavel Vrba začal nepochopitelně kopat kolem sebe. Hledat nepřátele tam, kde nejsou. Přesto, že s reprezentací vyhrál kvalifikační skupinu na EURO, popáté za sebou se stal českým Trenérem roku. Turnaj ve Francii a období před ním ale odhalily i trenérovy slabé stránky a negativa.
Když loni v prosinci deník Sport jako první přišel s tím, že ve hře je jeho možný odchod do Ruska po skončení mistrovství Evropy, trenér se té myšlence jen pousmál. „Mám teď maximálně dvě nabídky - z Nového Strašecí a Hodonína,“ rýpl si do novinářů, cože to zase je za výplod fantazie. Jak ukázal čas, zas takový výmysl to evidentně nebyl…
Podivný přerod Pavla Vrby z konce roku 2015 pokračoval dál, vrcholem bylo nepovedené mistrovství Evropy. Svou první velkou akci na reprezentačním poli především lidsky nezvládl. Směrem k novinářům byl popudlivý, jízlivý. Zjevně si neuvědomoval, že nervozitu a očividnou averzi vůči tisku přenáší i na hráče.
Možná i ti se pozastavovali nad tím, jak Vrba na veřejnosti reaguje. Skoro na každý dotaz zbytečně podrážděně, případně krátkými, jednoslovnými odpověďmi. Zahraniční novináři, které jsme během turnaje ve Francii potkávali, jen nechápavě kroutili hlavou, co to český trenér na tiskových konferencích předvádí.
Motivaci vést reprezentaci mám dál, tvrdil Vrba po EURO
Video se připravuje ...
Vrbovi navíc nehrály do karet ani české výsledky. Na turnaji ani jednou netrefil základní sestavu, mužstvo nedokázal vyladit tak, aby předvedlo své maximum. Místo toho přišlo těžké rozčarování, jediný bod ve skupině a hořký odjezd domů.
Nevydařený evropský šampionát byl nejspíš posledním turnajem, který Pavel Vrba u národního týmu absolvoval. Podle všeho se chystá kývnout ruské Machačkale. Tedy ruskému celku, žádnému Novému Strašecí či Hodonínu, jak novinářům v prosinci tvrdil.
Ukazuje se, že možné námluvy na východě nebyly fantazií redaktorů Sportu, ale že na nich skutečně něco bylo. Těžko věřit tomu, že by první kontakt mezi ruským klubem a trenérem proběhl až v momentě, kdy národní tým přistál po francouzské bídě na letišti v Praze.
Ač se to někomu líbí, nebo ne, důležitý je i pohled fanoušků. Ještě před mistrovstvím Evropy měl Vrba pozici úspěšného muže, který i s kvalitativně horšími fotbalisty dokáže takřka zázraky.
To se velmi rychle změnilo. Odchod trenéra, pokud opravdu zamíří do Ruska, kvůli jeho podivnému závěru u reprezentace nakonec tolik lidí mrzet nebude.
