Z extrému do extrému. Éra trenéra Pavla Vrby začala čtyřzápasovým čekáním na výhru, poté přišla stejně dlouhá série výher. O to cennější, že se zrodila v těžkém kvalifikačním vstupu, včetně skalpů Nizozemska a Turecka.
Jenže na jaře nastal opět U-Turn, tedy obrat o sto osmdesát stupňů. Místo příprav na podzimní oslavy postupu na EURO 2016 se situace zašmodrchala. Jaká je vlastně reálná tvář reprezentace? Jak už to bývá, nachází se někde mezi oběma extrémy.
Jisté je, že výsledky z loňského podzimu předstihly vývoj týmu. Zápas na Islandu potvrdil, že ještě určitě není hotovou, vyzrálou armádou, která jde od jednoho triumfu ke druhému. V minulém roce se spojilo několik faktorů, které upletly krásnou sérii.
Jednak dobře stanovená taktika (doma s Nizozemskem či Islandem), velmi dobré kolektivní výkony podpořené výraznými individuálními představeními (Sivok v Turecku, Rosický s Islandem, Dočkalova střelecká forma). To vše násobeno obrovským nasazením.
Tahle kombinace platila i proti kvalitativně silnějším celkům, navíc v součtu s příznivou shodou okolností. Nebýt hrubky Daryla Janmaata (á la Lukáš Vácha) z poslední minuty vodního duelu, Češi by Nizozemce neporazili.
V Istanbulu využili Rosický a spol. tureckých absencí, nezaplněného stadionu i shovívavosti švédského sudího Jonase Erikssona, který odpustil Čechům za stavu 1:1 penaltu. V listopadové bitvě proti Islandu dokonal zasloužený obrat kuriózní vlastní gól.
To není snižování skvělého startu. Jen nezastírání toho, že, aniž bychom použili slovo „štěstí“, klíčové okamžiky šly ve prospěch českého týmu, což se na jaře neděje. Jako příklad může sloužit skotský sudí pátečního duelu William Collum, který mohl odpískat penaltu po zákroku na Tomáše Necida. Ovšem neučinil tak.
Po dvanáctibodovém podzimu se v žertu říkalo, že předseda FAČR Miroslav Pelta už začíná hledat lokalitu pro Český dům ve Francii. V euforii se během dlouhé zimní pauzy pozapomnělo na některé základní body vydařeného startu. A také na rezervy týmu. Leccos se ve všeobecném nadšení i podcenilo, počínaje zpackaným prodejem lístků na Lotyšsko.
Samotnému utkání předcházela atmosféra, že se nemůže nic stát. Stalo se. Po darovaném gólu a pokaženém prvním poločase se na poslední chvíli zachraňoval bod.
Na Island už se mužstvo chystalo s respektem, bez podcenění, ale z Reykjavíku se včera v šest ráno vrátila výprava bez bodu. Bez prvního čistého konta, zato s další minelou na kontě. Nicméně platí, že jak podzimní jízda neodrážela věrně aktuální kvalitu mužstva, nečiní tak ani jarní útlum, protože tenhle tým není špatný. Ale potvrdil, že mu ještě ke špičce leccos chybí. Zkušený mančaft by zápas, v němž i ze soupeře šlo vycítit, že mu bod stačí, neprohrál.
Jak z toho ven? Je nutné, aby Petr Čech našel klub, kde začne opět pravidelně chytat. I Tomáš Rosický musí mít větší zápasovou zátěž. Změna prostředí by mohla oživit Vladimíra Daridu, navíc se trenér Vrba zřejmě poohlédne po nové variantě defenzivního záložníka.
A pak je tu početná enkláva ze Synot ligy. Na ní je rozdíl vidět nejmarkantněji, což se především týká hráčů Sparty. Na podzim vstřelila reprezentace deset branek, šest z nich obstarali zástupci letenského klubu. Na jaře se prosadil jen Bořek Dočkal. A výkonnostně šli, s výjimkou Pavla Kadeřábka, dolů.
Z ciziny moc další výběr na doplnění kádru není, proto je zásadní, aby minimálně Plzeň a Sparta, hlavní ligové zásobárny, uspěly v pohárových kvalifi kacích. V opačném případě to může být problém.
Účast na EURO je v ohrožení, na druhou stranu není důvod k panice. Současné rozpoložení se může využít k restartu. Po pátku se na pár měsíců nebude mluvit ani o Francii, ani o Českém domě, což je dobře. Počínaje předsedou Peltou, přes realizační tým, hráče i fotbalovou veřejnost, je důležitý návrat zpět na zem. Tedy tam, odkud se startovalo do kvalifi kace.
A kde to ostatně Čechům sedí nejvíc.
Související články
